Za ochrannou sítí: Vzácné druhy rostlin na Sněžce

V létě 2020 se objevily na vrcholu Sněžky a v Obřím sedle oranžové sítě. Mají za úkol chránit vzácnou vysokohorskou vegetaci před pošlapáním všudypřítomnými turisty.

Co přesně je na vrcholu Sněžky tak cenného, se nedá dozvědět z informačních cedulí ani na Googlu. Proto jsem se na vrchol Sněžky vypravila, abych se na vlastní oči přesvědčila, jaké vzácnosti tu rostou. Představím vám nyní rostliny, které jsem na této hoře objevila a nafotila.

Vrchol Sněžky navštíví v období letních prázdnin až 10 000 turistů denně. To je tak extrémní množství lidí, kteří ušlapou téměř cokoliv živého. Vrchol Sněžky vypadá proto téměř jako měsíční krajina.

Fotky v tomto příspěvku jsou pořízené v roce 2021, tedy rok poté, co byly poprvé instalovány ochranné sítě. Oproti předchozím letům je díky nim opravdu na co koukat. Vzácné květiny a trávy jsou sice za plotem, ale nejsou podupané a nemusíme je hledat mezi opalujícími se turisty a jejich svačinami. I když sítě na okrajích cesty vypadají nevzhledně, pomáhají vyniknout tomu, co se nachází hned za nimi. Proto i z pohledu kochajícího se turisty hodnotím jejich umístění velice kladně.

Co roste na Sněžce?

Sněžka je jedním ze šesti nejvyšších vrcholů Krkonoš, které zasahují do alpínského pásma (spolu s Luční a Studniční horou, Vysokým kolem, Stříbrným hřbetem a Kotlem). To je oblast, která má tak drsné klima, že se zde nedaří už ani keřům. Vydrží zde trvale růst jen ty nejodolnější rostliny, které jsou na zdejší poměry speciálně adaptované.

Na Sněžce najdeme i některé z krkonošských endemitů. Na přelomu června a července kvete pampeliška krkonošská. Její žluté květy však není snadné rozeznat od pampelišek ostatních druhů. Mezi další zdejší endemity patří jestřábníky. V Krkonoších a nikde jinde jich roste 17 druhů. Nejnápadnější a nejsnáze rozeznatelný je z nich jestřábník trubkovitý. I na svahy Sněžky zasahuje nejrozšířenější krkonošský endemit zvonek český.

V Česku pouze na Sněžce kvete od konce června světle modrými kvítky rozrazil chudobkovitý. Mnohé další druhy rostou v Česku kromě Sněžky už jen v nejvyšších partiích Krkonoš. Do této skupiny se řadí prvosenka nejmenší, koniklec alpínský bílý, lipnice plihá nebo bika klasnatá.

Jiné druhy horské flory najdeme i v některých dalších českých pohořích. Mezi tyto rostliny patří rozchodník horský, jestřábník alpský, prasetník jednoúborný, sítina trojklanná, ostřice nejtmavší, ostřice Bigelowova, psineček skalní, kostřava nízká a tomka alpská.

Do horských až podhorských poloh naší vlasti vzácně zasahují úrazník skalní, mochna zlatá, zlatobýl obecný alpínský, podbělice alpská, vranec jedlový a plavuník alpínský.

I na vrcholu Sněžky však nalezneme vysoce přizpůsobivé druhy, které jsou běžné i v podhůří. Těmi jsou například rdesno hadí kořen, pryskyřník prudký, podběl lékařský, silenka dvoudomá, metlice trsnatá, metlička křivolaká, bika bělavá a některé další.

Jaká přizpůsobení pomáhají přežít rostlinám v podmínkách krkonošské tundry?

• Mají mělký systém svazčitých kořenů, které odolávají pohybu svrchních vrstev půdy při opakovaném promrzání a rozmrzání půdy (trávy).
• Rostliny jsou na povrchu silně ochlupené, což jim pomáhá přežít při nízkých teplotách a omezí míru vysušování větrem (jestřábníky).
• Drobné listy se silnější pokožkou chráněnou vosky zamezí nadměrnému výparu vody (vřes, rozchodníky, plavuníky).

Charakteristika svahů Sněžky podle světových stran

Každý ze svahů Sněžky má trochu jiné podmínky pro život a na každé světové straně proto rostou i odlišné rostliny.

Vrchol Sněžky je jediným přístupným vrcholem krkonošského alpínského pásma. Vede na něj hned několik cest, odkud je možné si vysokohorskou vegetaci zblízka prohlížet. To platí pochopitelně jen pro oblast chráněnou sítí. Samotný lidem přístupný vrchol je téměř úplně pustý.

Vegetace v nejvyšších polohách Sněžky patří mezi tzv. vyfoukávané skalní trávníky. Na vrcholech hřebenů a na příkrých svazích alpínského pásma jsou jen mělké půdy, které rozhodně neoplývají nadbytkem živin. Během zimy se zde neudrží dostatek sněhu, který by rostliny chránil před vymrzáním. Ve vegetačním období trpí pro změnu silným větrem a vysycháním. I když v těchto místech prší opravdu hodně, všechna voda hned odteče. Chudá půda s minimem humusu není schopná vázat vláhu a vlhkost odvádí i rychlé vzdušné proudění.

Dominantními rostlinami vrcholu jsou jednotlivé trsy trav. Převládá kostřava nízká, místy roste i sítina trojklaná a najdeme tu i psineček skalní. Daří se tu i arkto-alpínským mechům a lišejníkům. Ze zajímavějších druhů tu najdeme keříčkovité pukléřky sněžnou a rourkovitou nebo šídlovec kůstkovitý. Od druhé poloviny července upoutají pozornost žlutě kvetoucí vysokohorské jestřábníky. Některé z nich vznikly právě tady v Krkonoších a nevyskytují se nikde jinde na světě.

Západní návětrné svahy se svým charakterem podobají vrcholovým partiím. Tato strana je ze všech partií Sněžky nejvíc skalnatá. I zde najdeme vyfoukávané alpínské trávníky, které vyplňují plochy mezi skalkami. Na plochých skalních teráskách a v závětří kamenů se nachází místa s příznivým mikroklimatem pro mnohé vzácné rostliny.

Na západní straně podél řetězové cesty můžeme nejsnadněji objevit různé druhy jestřábníků nebo lipnici plihou. Ve spodní části, kde je stoupání ještě mírné, roste velké množství rostlin plavuně vrance jedlového. Mezery místy kameny vyplňují i keře vrby slezské a rybízu skalního.

Slunné jižní svahy porůstají alpínská vřesoviště. Zdejší půda je velmi chudá. Častý vítr odnáší půdní částice, slunce vysušuje povrch, dešťové srážky rychle odtékají po svahu dolů a půda s minimem humusu není schopná vázat dostatek vody. V zimě pokrývá svahy na jižní straně jen málo sněhu a půda snadno promrzá. Obnažené rostliny navíc vysušuje mráz.

Na jižní straně přežívají jen ty nejodolnější rostlinné druhy. Z nižších nadmořských výšek sem dosahují poslední keře kosodřeviny. Plochy mezi kamením v srpnu ozdobí kvetoucí polštáře vřesu. Takovéto stanoviště se nazývá alpínská keříčková vegetace.

Východní svah Sněžky je ze od ostatních odlišný. Vegetaci zde tvoří zapojené alpínské trávníky, které jsou schopné se zde udržet díky ochraně vysoké sněhové pokrývky v zimě. Na této závětrné části ukládá vítr kromě sněhu i částečky prachu ze vzduchu, které přináší rostlinám potřebné živiny. Rychlost větru tu není tak silná jako na ostatních svazích a nedochází tolik k vysušování půdy.

Flora této části je velmi rozmanitá. Po roztátí sněhu koncem května jako první vykvétají koniklece alpínské bílé a růžové prvosenky nejmenší. Ty později v červnu následují koberce pampelišek a v červenci a v srpnu jestřábníky. Dominantu zde tvoří traviny. Typickou rostlinou tohoto typu alpínských trávníků je ostřice Bigelowova. Tato ostřice s širokými tuhými listy kvete v červenci. Ze vzácných druhů můžeme podél cest spatřit sítinu trojklannou.

Severní stranu pokrývají z velké části kamenná moře. Bylinnou vegetaci najdeme hlavně ve sníženinách, kde se mezi kamením udrží půda potřebná pro růst rostlin. Většinu zelených ploch zde tvoří porosty borůvky. Jen místy můžeme mezi kamením objevit třeba vranec jedlový nebo některou z trav. Na severní straně se daří i lišejníkům.

Odlišné mikroklima panuje v okolí zídky podél cesty na polském území. Na vrcholu zídky máme nejlepší možnost prohlédnout si z detailního pohledu trávy, jako lipnici plihou. Jejich trsy rostou samostatně a na těchto vyvýšených místech se k nim nemusíme tolik shýbat.

Kromě trav roste na vrcholu zídky i zvonek český, zlatobýl obecný alpínský, řebříček obecný nebo pryskyřník prudký. Těsně pod zídkou se vyskytují živinami bohaté půdy. Místy to vypadá, jako kdyby tam ústila nějaká stoka. Kvetou zde byliny, které by v těchto podmínkách přirozeně sotva rostly, nebýt člověka. Květe zde například vrbovka úzkolistá nebo kopřiva dvoudomá.

Horské druhy rostoucí na Sněžce

Následující část obsahuje přehled kvetoucích rostlin a travin, které najdeme v alpínském pásmu Sněžky. Seřadila jsem je od nejvzácnějších po ty obyčejnější, které se rostou i na jiných místech v Česku.

Pampeliška krkonošská

Pampeliška krkonošská je jedním z krkonošských endemitů. Neroste tedy nikde jinde na světě než u nás. Vyskytuje se v omezené oblasti na česko-polské hranici, převážně v okolí Malého Stawu a Sněžných jam a dále pak na vrcholu Sněžky, u bývalé Obří boudy a u Luční boudy.

Pampelišek najdeme v česku asi 300 druhů. Asi 140 z nich vzájemně velmi podobných se schovává pod pojmenováním pampeliška lékařská, dříve také smetánka lékařská. Toto velké množství navzájem izolovaných druhů se udržuje díky jejich rozmnožování nepohlavní cestou.

Těchto 140 různých pampelišek je velmi obtížné navzájem od sebe odlišit a dokáže to pouze několik málo odborníků z řad botaniků, kteří se na tento rod specializují. Přesto při určité snaze je možné pampelišku krkonošskou mezi ostatními rozeznat.

Na konci článku uvádím odkaz na článek, kde je detailní popis tohoto druhu. Je však pro laiky příliš složitý a psaný v angličtině.

Snazší určení pampelišky krkonošské je možné najít v Klíči ke květeně České republiky. Já používám vydání z roku 2021. Tato kniha popisuje druh následovně: Vnější zákrovní listeny krátké (3–5 mm), čárkovitě trojúhelníkovité, rozestálé nebo slabě nazpět ohnuté, vně černavé; listy světle zelené, bez červenofialového pigmentu; nažky světle slámově zbarvené, s krátkým zobánkem (5,5 – 7,5 mm), nanejvýš 2x delším než nažka.

Nejsnazší je zaměřit se při rozlišování pampelišek na přítomnost červenofialového pigmentu. Většina zde rostoucích pampelišek ho má totiž ve velkém množství, a to hlavně na květním stonku a na žilnatině listové čepele. Čím déle kvetoucí pampeliška, tím intenzivnější bývá toto zbarvenější do fialova.

Jen zlomek z pampelišek na Sněžce má listy a květní stvoly pouze zelené. Povedlo se mi objevit pouze několik jednotlivých celozelených kusů. Ty pak je možné podrobit dalšímu zkoumání podle návodu v klíči. Ani tak se přesné určení nemusí povést. třeba pokud se o to pokoušíte až v klidu domova z fotky jako já u této pampelišky, u které není vidět důležitý znak – tvar listů.

Přesto vám můžu pampelišku krkonošskou ukázat. Jiná pampeliška mi zapózovala příkladně. Jen se jí moc nepovedlo pozadí. Roste totiž hned za horní stanici lanovky. Tvar květu i listů přesně odpovídá nákresu v klíči. Jen ověření podle tvaru a barvy nažek se mi při další návštěvě nepovedlo. Tuto odkvetlou pampelišku totiž někdo utrhnul. Asi aby si z ní odfouknul padáčky se semínky. Takže jsem našla jen zbytek stonku.

Jestřábník trubkovitý

Jestřábník trubkovitý je dalším krkonošským endemitem. Dříve sice rostl i v Jizerských horách, ale tam už dlouhou dobu patří mezi druhy nezvěstné.

Vyhovují mu zapojené i nezapojené alpínské trávníky. V alpínském stupni Krkonoš nad horní hranicí lesa ho objevíme poměrně často. Na Sněžce máme největší šanci ho spatřit okolo červené řetězové cesty z Obřího sedla a na samotném vrcholu hned za sítí.

Jestřábník trubkovitý je nejsnáze rozeznatelný ze všech krkonošských jestřábníků. Květy tohoto druhu mají okvětní lístky stočené do trubičky. Tento znak se nevyskytuje u žádného jiného našeho jestřábníku. Okvětí se nikdy plně nerozvine. I odkvétající květy vypadají stále jako poupata, jen postupně mění barevný odstín a tmavnou.

Jestřábník trubkovitý patří do okruhu jestřábníku alpského. Tyto jestřábníky se vyznačují jedním květem na lodyze, přízemní růžicí listů a silným ochlupením celé rostliny. Tato skupina na Sněžce dominuje, ostatní druhy se vyskytují spíše sporadicky. Nejčastěji objevíme jestřábník alpský, jestřábník trubkovitý je zde pak druhým nejčastějším jestřábníkem.

Zvonek český

Zvonek český je nejrozšířenějším krkonošským endemitem. Převážně roste na loukách v okolí horských bud. Pro Sněžku není typickou rostlinou, přesto i zde máme možnost si tohoto zvonku všimnout. Najdeme ho v nižších polohách na západní straně, nejčastěji v okolí vnější strany zídky modře značené turistické stezky na polské straně.

Rozrazil chudobkovitý

Rozrazil chudobkovitý je bylina vysokých pohoří jižní a střední Evropy. Vyhovují mu kyselé půdy na místech se silikátovým podložím. V Česku ho už najdeme pouze na vrcholu Sněžky. Dříve rostl i v Jeseníkách ve Velké kotlině, ale tam už je několik desítek let nezvěstný.

Kvete jemně modrými věty na začátku července. Vyhovují mu kamenitá místa v alpínských trávnících na samotném vrcholu hory. Nejvíce rostlin zde najdeme na východ od vrcholu.

Chladnému a deštivému klimatu se přizpůsobil tak, že v případě dlouhotrvajícího nepříznivého počasí nerozvine své květy a k opylení dojde vlastním pylem.

Prvosenka nejmenší

Tato miniaturní prvosenka roste v Česku pouze v Krkonoších. Osidluje místa v krátkostébelných trávnících, například sněhová výležiska a kary. Na Sněžce se jí nejlíp daří na východní straně v zapojených alpínských trávnících, kde je přes zimu chráněná vysokou vrstvou sněhu. V Evropě ji najdeme ještě v Karpatech, Alpách a některých pohořích Balkánu.

Rozkvétá nedlouho po roztátí sněhu. To bývá na východních svazích Sněžky převážně v průběhu června. Neroste bezprostředně u cesty, ale díky nápadné barvě květů je přesto nepřehlédnutelná. U odkvétajících prvosenek se barva jejich korunních plátků stává postupně míň výrazná, až dokonce zbělá. V této době si této rostliny všimneme nejsnáze díky nápadně zubatým listům.

Proti nepřízni počasí a vysychání ji chrání kožovité listy a nízký vzrůst. Rostliny v půdě kotví silné oddenky, pomocí kterých se na vhodných místech rozšiřuje do rozlehlých polštářů. Pěstuje se i jako skalnička v zahrádkách, ale podmínkách nehorského klimatu kvete jen minimálně.

Koniklec alpínský bílý

Koniklec alpínský existuje v Evropě v osmi poddruzích. V Česku z nich najdeme pouze koniklec alpínský bílý, který u nás roste jen v Krkonoších. Další lokality jeho výskytu jsou německý Harz a Karpaty od Slovenska po Rumunsko.

Osidluje převážně zapojené trávníky nad horní hranicí lesa. Na Sněžce roste roztroušeně všude. Nejpříhodnější podmínky nachází na východní straně od vrcholu.

Rozkvétá nedlouho po roztátí sněhu, většinou na přelomu května a června. Odkvetlá květenství s nažkami s dlouhým chmýrem jsou velmi dekorativní a nepřehlédnutelná. Na rostlině vydrží často až do poloviny letních prázdnin.

Lipnice plihá

Lipnice plihá se v Česku vyskytuje jen v Krkonoších. Dosahuje tady nejsevernější hranice svého rozšíření.

Od nejbližších lokalit je velmi izolovaná. Na východ od Krkonoš ji najdeme nejblíž ve vzdálenosti 300 km na Babí hoře v Západních Karpatech a na jihu ve 400 km vzdálených Nízkých Taurech. Roste také v dalších vysokých pohořích Střední a jižní Evropy.

V Krkonoších osidluje skalnaté oblasti a ledovcové kary. Kromě Sněžky roste na Dívčích i Mužských kamenech, na Violíku, ve Sněžných a Kotelních jamách a v Čertově zahrádce, kde se vyskytuje v nejnižší nadmořské výšce vůbec (1100 m). Vyhledává vlhčí místa na podkladu z kyselých hornin, často mezi kamením a na skalních teráskách.

Na Sněžce je běžná z vnější strany zídky postavené okolo modře značené cesty na polské straně a podél červeně značené řetězové cesty na západním svahu hory. Na obou místech roste tak blízko cesty, že se dá na ni dosáhnout.

Trsy lipnice plihé dorůstají střední velikosti, pokud porovnáváme vzrůst trav na Sněžce. Od ostatních se odlišuje převislým vzrůstem a nápadně nafialovělým květenstvím.

Z hlediska ochrany přírody byla zařazená do Červeného seznamu ohrožených druhů do kategorie silně ohrožené (C2). Podstatná část populace se nachází právě na Sněžce, kde je ohrožená nadměrným turismem. Výskyt na dalších místech v Krkonoších je izolovaný do drobných mikrolokalit.

Bika klasnatá

Bika klasnatá je bylinou přizpůsobenou chladnému podnebí. Roste v severních částech Evropy a ve vyšších pohořích s chladným klimatem.

V Česku ji najdeme pouze v Krkonoších, a to jen v lišejníkové tundře na nejvyšších vrcholech nad 1300 m. Nesnese konkurenci silnějších rostlin v zapojeném porostu. Přežít dokáže pouze na nezapojených trávnících.

Na Sněžce jí nejvíc vyhovuje prostředí přímo na plochém vrcholu. Na několika místech roste přímo za ochrannou sítí a je jedním z druhů, kterým tato zábrana před turisty nejvíc prospěje.

Rozchodník horský

Rozchodník horský je rozšířený v mnoha pohořích střední a jižní Evropy, daří se mu především nad horní hranicí lesa. Vyhovuje mu minerálně chudý kyselý podklad. V Česku tento rozchodník najdeme pouze v Krkonoších a Jeseníkách a dosahuje zde severní hranice svého rozšíření.

Na Sněžce roste na samotném vrcholu i na kamenitých svazích s jižní a západní orientací. Osidluje místa v suti, ve skalních štěrbinách nebo mezi kameny. Tento sukulentní druh se zásobárnou vody v dužnatých listech je přizpůsobený rychlému odtoku vody z chudých horských půd a prudkých svahů i silnému působení větru.

Jestřábník alpský

Na přelomu července a srpna se vrchol i svahy Sněžky zbarví záplavou vysokohorských jestřábníků. Mezi nejběžnější patří druhy z okruhu jestřábníku alpského, což jsou jestřábník alpský, černohlavý, Schustlerův a trubkovitý. Jestřábník alpský je z nich nejhojnější. I přes tento fakt je tento jestřábník jediným druhem tohoto rodu, který je u nás zákonem chráněný.

Jestřábník alpský má oproti jiným horským jestřábníkům široký areál rozšíření. Roste na mnoha místech v severních oblastech stejně jako ve vyšších evropských horách. V Česku ho kromě Krkonoš najdeme i v Jeseníkách. V Krkonoších dokáže růst v těch nejnehostinnějších polohách. Dokáže přežít i na exponovaných místech se silným vysušováním větrem a promrzající půdou v zimě bez dostatečné sněhové pokrývky.

Jestřábník alpský odlišíme od ostatních jestřábníků této skupiny podle spodní části květenství (botanici ho nazývají zákrov) s dlouhými bílými chlupy a podle žlutých čnělek v barvě okvětních lístků. Z vysokohorských jestřábníků patří mezi nejčasnější a kvete už od počátku července.

Jestřábník Schustlerův

Jestřábník Schustlerův je endemit Krkonoš a Králického Sněžníku. V Krkonoších ho najdeme v zapojených i vyfoukávaných alpínských trávnících. Roste většinou jednotlivě a patří k hojnějším jestřábníkům. Na Sněžce se mu nejlíp daří na západní straně a můžeme ho spatřit v okolí červené řetězové cesty od Obřího sedla.

Patří do okruhu jestřábníku alpského. Spolehlivě ho odlišíme podle hnědých čnělek. Hojnější jestřábník alpský má čnělky žluté v barvě jeho květu. Jestřábník Schustlerův je také míň chlupatý.

Psineček skalní

Psineček skalní je druhem, který se vyskytuje nad horní hranicí lesa. Najdeme ho v Alpách, Karpatech, v Krkonoších a vzácně i na Šumavě. Osidluje nezapojené alpínské trávníky a skalnatá místa. Sněžka je jednou z lokalit, kde by se měl také vyskytovat. Prozatím jsem ho zde neobjevila.

Kostřava nízká

Kostřava nízká je travou horských trávníků nad horní hranicí lesa. Najdeme ji ve většině vysokých evropských pohoří, její rozšíření sahá až po Kavkaz. V Česku roste kromě Krkonoš na Králickém Sněžníku a v Jeseníkách.

V Krkonoších osidluje štěrbiny ve skalách, suťová stanoviště a nezapojené trávníky. Na Sněžce ji nejsnáze najdete v zídce okolo cesty na polské severní straně.

Sítina trojklaná

Sítina trojklaná je typickou rostlinou chladného klimatu. Její rozšíření sahá od severních částí Ameriky přes sever Evropy až po Sibiř. Mimo tyto severské země vzácně osidluje i vysoká evropská pohoří. Nejčastěji pokrývají porosty jejich hustých trsů větrem ošlehávaná kamenitá místa v lišejníkové tundře. V Česku bychom ji našli ještě v Jeseníkách, na Králickém Sněžníku a na Šumavě.

Na Sněžce ji nejsnáze objevíme na východních nebo severních svazích, kde roste přímo u cesty. Kromě Sněžky přežívá i na několika dalších místech v nejvyšších partiích hor.

Krásně svěží zelenou barvou se může pochlubit pouze zjara. Už koncem července se její listeny ve svrchních částech trsů zbarvují do rezavé barvy. Od druhé poloviny léta nám její nápadná barva nejsnáze prozradí místa jejího výskytu a oživí jednotvárně zelenou vegetaci.

Tato rostlina vypadá jako tráva, ale o trávu se nejedná. Sítiny se řadí do samostatné čeledi a nikoliv mezi lipnicovité.

Sítina trojklaná patří mezi druhy, které nejsou odolné proti sešlapu. Proto právě jí oplocení na Sněžce velmi prospívá. Při velkém pohybu lidí mimo stezky by se jí mohlo stát totéž, co se přihodilo šumavské populaci. Tam byla od okrajů pěšin vytlačena do nepřístupných míst a roste už jen na skalních teráskách.

Ostřice nejtmavší

Ostřice nejtmavší je horským druhem Alp, Karpat a Vysokých Sudet, dále roste ještě na jižním Urale. V Krkonoších na ni narazíme velmi zřídka, nepočetně roste v alpínských trávnících nad horní hranicí lesa a v ledovcových karech.

Na Sněžce jsem objevila pouze několik trsů na jižním svahu v okolí chodníku vedoucího pod lanovkou z Růžohorek. Neroste ale přímo u cesty, na její objevení jsem potřebovala dalekohled a na vyfocení teleobjektiv.

Ostřice Bigelowova

Ostřice Bigelowova patří k arktickému elementu Krkonoš. Jejím domovem jsou severní oblasti severní Evropy, Ameriky i Sibiř. V Alpách a Tatrách byla nalezena teprve nedávno. V Sudetských pohořích ji najdeme ještě v Jeseníkách a na Králickém Sněžníku.

Tato ostřice je typická pro travnatou tundru Krkonoš. Daří se jí v místech, kde ji přes zimu chrání dostatečně mohutná sněhová pokrývka. Hojná je na pláních v okolí Luční boudy. Na Sněžce ji najdeme méně často a pouze na východním svahu, který je nejvlhčí a nejbohatší na sníh.

Její listy jsou široké a velmi tuhé. Při pastvě na nejvýše položených horských lukách se jí dobytek vyhýbal. V místech jejího výskytu se v současnosti už nepase.

Tomka alpská

Tomka alpská je příkladem trávy s arktoalpínským typem rozšíření. Najdeme ji na severu Evropy od Islandu po jižní Finsko a ve vysokých evropských horách. V Česku kromě Krkonoš roste i v Jeseníkách, na Králickém Sněžníku a vzácně i na Šumavě.

Trsy tomky alpské najdeme na horských lukách nad horní hranicí lesa, kde patří k běžnějším druhům. Na Sněžce si jí nejsnáze všimneme na samotném vrcholu hned za ochrannou sítí. Roste i na východní straně, tam ale vzhledem víc splyne s ostatními trávami. Od nich ji snadno rozeznáme podle hráškového odstínu zelené a podle krátkých kompaktních květenství (stažená lata, která připomíná klas).

Tomka alpská i její mohutnější nížinná příbuzná tomka vonná obsahují aromatickou látku kumarin, které po usušení trávy vydává onu známou a příjemnou charakteristickou vůni sena.

Mochna zlatá

Mochna zlatá je častým druhem velké řady evropských pohoří. Roste od Pyrenejí po Karpaty a u nás dosahuje severní hranice rozšíření. Hojná je v nadmořských výškách nad 1000 m n.m., v nižších polohách horského stupně ji najdeme také, ale vzácněji.

V Krkonoších roste na loukách, v sutích, mezi kameny, na okrajích cest i v řidších lesích. Přežít dokáže i na samotném vrcholu Sněžky. Nejlépe se jí ale daří v trávnících na východní straně v místech, kde trávník není úplně zapojený.

Tato mochna má největší květy ze všech krkonošských mochen a pro své sluníčkově zbarvené květy ji nelze přehlédnout. Kvete v června a červenci.

Úrazník skalní

Úrazník skalní je nízkou nenápadnou bylinou mnoha míst v horských polohách Krkonoš. V Evropě ho najdeme na severu kontinentu a ve vyšších pohořích. V Česku ho můžeme spatřit ve většině našich pohoří, ale jen v Krkonoších patří v některých místech k hojnějším druhům.

Velká šanci ho objevit se naskýtá na vrcholu Sněžky. Je sice rostlinkou na první pohled snadno přehlédnutelnou, ale díky bílým květům vynikne mezi většinou ostatních kvetoucích žlutě. Tvoří také mezi ostatními druhy rozlehlé polštáře, které nám pomohou při jeho vyhledání.

Zlatobýl obecný alpinský

Zlatobýl obecný alpínský je nižší poddruh široce rozšířeného zlatobýlu obecného. Vyskytuje se ve vyšších polohách jiho- a středoevropských pohořích. U nás ho najdeme kromě Krkonoš i na mnoha dalších místech s vyšší nadmořskou výškou.

Na Sněžce najdeme tento poddruh zlatobýlu v alpínských trávnících na vrcholu hory i na jejich svazích.

Vranec jedlový

Vranec jedlový je plavuň rozšířená na severu Eurasie i Ameriky a ve vyšších evropských horách. V Krkonoších ho nejčastěji nacházím na skalnatých svazích lišejníkové tundry, často na zastíněných vlhkých místech. Dokáže však růst i na prosluněných vřesovištích nebo v alpínských trávnících.

V Česku osidluje většinu výše položených poloh. Nebývá ale nijak hojný. Vzhledem k tomu, že se snadno množí vegetativně, spatříme v krajině nejčastěji jeho roztroušené kolonie.

Na Sněžce doporučím dvě lokality, kde ho lze nejsnáze najít. První je v místě, kde se napojuje na modrou trasu okolo Sněžky červená značka od Pomezních bud. Tady roste kousek nad cestou v kamenité suti. Druhé místo hojného výskytu je na západním úbočí v okolí červené cik-cak řetězové cesty.

Doplňující informace

Rozšíření, genetická a morfologická variabilita lipnice plihé (Poa Laxa Haenke) na území Krkonoš, Zbyněk Hoták, Jan Štěpánek, Ivana Plačková, časopis Opera Corcontica

Taraxacum nigricans, T. alpestre a příbuzné druhy z Taraxacum sect. Alpestria: taxonomie, rozšíření a stupeň ohrožení, Jan Štěpánek, Jan Kirschner, Vlasta Jarolímová, Lída Kirschnerová, časopis Preslia, v angličtině. Určovací klíč a popis pampelišky krkonošské.

Používá se odborný název smetanka lékařská, nebo pampeliška lékařská? Vojtěch Zeisek, Katedra botaniky Přírodovědné fakulty Univerzity Karlovy, na webu Přírodovědci.cz. Bližší přiblížení taxononomie pampelišek

Související příspěvky

---

---

---

---

---