Kanárské ostrovy – úvod

Sopečná území mě fascinují už mnoho let. Od první návštěvy Českého středohoří toužím po tom podívat se na nějaké vulkány, které v minulosti doopravdy chrlily lávu.

Po dovolené v předchozím roce junior odmítá kamkoliv jet. Jeho přesvědčení vydrželo několik měsíců a trvá si na svém. S Milanem se se společným termínem na dovolenou nesejdeme. Mám tedy možnost vyrazit někam na vlastní pěst. Chci někam daleko, když se mi dva týdny dovolené prodlouží ještě o dny červencových svátků. Do co největší exotiky a zároveň na místo, kde bych se jako samotná ženská mohla cítit bezpečně. A nesmí tam být moc horko.

Kanáry vypadají příznivě. I když je to politicky ještě Evropa, krajina se svým charakterem blíží spíš nedaleké Africe. Zároveň se píše, že každý ostrov je jiný. Který si tedy vybrat? Díky množství sopek a černým plážím vyhrává Lanzarote. Mělo by jich tam být 141. A mohl by zbýt čas i na nedalekou Fuerteventuru. Ta je známá svými dlouhými písečnými plážemi a vhodná hlavně pro surfaře.

Díky nízké nadmořské výšce obou ostrovů nedochází ke kondenzaci vzdušné vlhkosti a na rozdíl od ostatních ostrovů jsou tyto dva suché. Nebudu tedy muset řešit možnost deště a na spaní bude stačit jen spacák s alumatkou. Objednávám mapy od Kompassu a je v nich vyznačena hustá síť stezek pro pěší. Budu tedy chodit pěšky a vzdálenější přesuny zkusím stopem. Dokážu vydržet dva týdny sama ze sebou s minimálními náklady a přežití?

Mapa Fuerteventura