Je rys v Krkonoších skutečně doma?

Po Vrchlabí a okolí jezdí množství aut, které mají na bocích nalepené siluety rysa a rysí stopní dráhu. Nápisy na těchto vozidlech tvrdí, že rys je v Krkonoších doma. Je tomu tak i ve skutečnosti?

Rys byl v Krkonoších vyhuben již na přelomu 18. a 19. století. Krátce se objevil až po druhé světové válce. Z druhé poloviny 20. století existuje pouze několik kusých zpráv o jeho přítomnosti. Zlomovým byl rok 2002, kdy byla po dlouhé době opět zdokumentována jeho přítomnost. Od té doby počet pozorování vzrůstal až do roku 2013, kdy byly na polské straně pozorováni tři rysi. Pravděpodobně se jednalo o samici se dvěma mláďaty. V této době se mohly na území Krkonoš vyskytovat dvě až tři rysí teritoria.

Návrat rysa ostrovida do Česka

V Česku byli rysi v minulosti úplně vystříleni. Do Beskyd se dokázali sami vrátit ze slovenských Karpat, kde dokázali nepříznivé období ze strany lovců přežít. Beskydské lesy však neukrývají velké množství těchto šelem. Pouze jedna desetina českých rysů žije v Beskydech a okolí.

Na Šumavu bylo dovezeno několik jedinců odchycených převážně ve Slovenském krasu. Otcem této myšlenky byl Ludvík Kunc, tehdejší terénní zoolog ostravské ZOO. První rys byl vypuštěný již v roce 1970 na bavorské straně Šumavy a následovali další. Šelmám se ve zdejších lesích začalo dařit. Později bylo v letech 1982–1989 do šumavské přírody dalších vysazeno 17 rysů ze slovenských hor. Místní populace je nejpočetnější v Česku a nejvíce zde byla v jednom roce vystopována celá stovka rysů.

Podle analýzy srsti rysa z polské strany Krkonoš je však původ krkonošských rysů pravděpodobně v oblasti Pobaltí. Zde přežívá silná populace v Estonsku a Lotyšsku. Obzvláště mladí samci ve stáří 1–1,5 roku si hledají nové území.

Dva rysí kocouři z jižních Čech, kteří byli monitorováni pomocí obojků s GPS, dokázali urazit vzdušnou čarou okolo 140 km. Například šumavský rys Luděk se prošel z Prachaticka do Linze, tam pobyl necelý měsíc a vrátil se zpět k nám do Novohradských hor. Ze zahraničí jsou známé přesuny i na mnohem větší vzdálenost.

Teritorium rysa

Rys má velké nároky na prostor. Rysí kocour potřebuje k životu 200–300 km2, zaznamenáno bylo i 1000 km2. Každý samec má v teritoriu jednu až tři samice. Žije celý rok samotářsky, se samicemi se setkává pouze v období říje, které připadá na březen.

Kočka obývá menší plochu, a to pouze 150–200 km2. S malými koťaty totiž není tak pohyblivá v prostoru jako rysí kocour. Mláďata žijí s matkou téměř celý rok. Osamostatňují se nedlouho před narozením dalšího vrhu. V tu dobu se vydávají hledat si vlastní teritorium.

Rys potřebuje pro svůj život rozlehlé lesy s dostatkem potravy. Vyhýbá se otevřené krajině, jako jsou louky a pole. Nevadí mu příliš blízkost člověka, jeho stopy byly zjištěny v bezprostřední blízkosti obydlí, jako jsou hájovny nebo lesní samoty. Vyhovuje mu členitý terén s dostatkem úkrytů mezi kameny nebo ve skalách.

Je snadné identifikovat jednotlivé rysy pomocí snímků z fotopastí. Každý z nich má na těle unikátní skvrny, podle kterých ho jednoznačně odlišíme od ostatních. Jen je potřeba správně spárovat snímky levé a pravé poloviny zvířete.

Svá teritoria prochází po pravidelných trasách. Sledovaní rysi s vysílačkou nachodili denně 8–10 km. Celé své území dokáže obejít za 4–5 týdnů. S výjimkou samic s koťaty se nemůže zdržovat na jednom místě. Lovená kořist o rysovi dobře a ví a je více ostražitá. Lov na stále stejném místě by byl pro šelmu neefektivní.

Rys si značkuje své teritorium močí a výměšky z pachových žláz. Občurává takto charakteristické objekty, okolo kterých často prochází. Většinou se jedná o vystouplá místa v terénu, jako jsou kořeny, pařezy, kůly, kameny nebo i spodní větve smrků. Otírá se hřbetem o vystouplé větve nebo kmeny. Tady pak nacházíme zbytky vytržené srsti, které ulpí pod kůrou nebo mezi třískami. Svými drápy vytváří vrypy do dřeva nebo do země. Podobně jako kočka domácí zahrabává trus do země a drápanci označí místo jeho uložení.

V chráněných částech Šumavy se pohybuje délka dožití rysa okolo 13–14 let. Je tam chráněný a myslivci si ho nedovolí střílet tak intenzivně. V okrajových územích, kde patří honitby mysliveckým sdružením, přežívá rys pouhé 2–4 roky. Příčina tohoto rozdílu je pravděpodobně pytláctví. Vždyť i desetina šumavských myslivců se anonymně doznala k upytlačení alespoň jednoho rysa.

Jak rysi loví a čím se živí?

Potravu rysa tvoří převážně srnčí zvěř. Loví sám, proto většinou není schopen přemoci jelena nebo divoké prase, na rozdíl od vlků, kteří se za kořistí vydávají ve smečce. Snáze už se mu podaří přemoci laň nebo koloucha. Jednoho srnce uloví v průměru za 5 dní. Pokud se jedná o samici s mláďaty, potřebuje skolit srnce každé 2–3 dny. V nouzi si chytí i zajíce, ptáky nebo myši. Tato zvířata pak slouží i mláďatům jako objekty vhodné k tomu, aby se naučila opatřit si vlastní potravu. Ovce a jiná domácí zvířata ukořistí jen ve výjimečných případech.

Není vytrvalým běžcem a kořist napadá číháním ze zálohy. Leží přikrčený v houští nebo ukrytý za spadlých stromem a čeká, až jeho oběť půjde okolo. Snaží se číhat na vyvýšeném místě. Snáze se totiž loví skokem dolů než skokem nahoru. Útočí jen jednou a neúspěšný pokus neopakuje.

Útočí zpravidla shora krčním chvatem. Na stržené kořisti tedy často najdeme stopy po zubech ve spodní nebo boční části krku. Snaží se prokousnout krční tepnu, občas se mu povede i poškodit obratle a zlomit vaz. Rysí kousance jsou oproti psovitým šelmám velmi jemné. Když se rys zakousne, pevně drží stisk a netřepe hlavou na rozdíl od vlka. Kořist tak nebývá potrhaná. Pokud musí rys lovené zvíře několika skoky pronásledovat, zanechá mu na bocích ostré škrábance.

Úlovek načíná zpravidla na kýtě a postupně okusuje svalovinu. Najednou je schopný sníst nejvíce 3 kg masa. Vůbec nekonzumuje orgány trávící soustavy, kosti ani šlachy. Okousaná kostra zůstává vcelku. Než spotřebuje vše pro něj jedlé, zdržuje se poblíž místa lovu.

Nezajímá ho kořist, kterou před ním ulovil někdo jiný. Naopak často se mu stává, že jeho úlovek objeví někdo další a přiživí se na ní. Mohou to být divoká prasata, lišky, krkavci, ale i vlk nebo medvěd. Aby předešel těmto krádežím, odtáhne nedojedenou mrtvolku na skrytější místo a snaží se ji před nezvanými hosty ukrýt. Může ji nohama zahrabat do sněhu nebo zaházet spadaným listím či trávou. I stopy po krvi se snaží zneviditelnit zahrabáním. Schování mrtvého těla v teplém ročním období je prevence i proti znehodnocení masa od much a jejich larev.

Pobytové znaky rysů

Stopy

Otisk rysích tlapek se lehce podobá stopám kočky domácí. Otiskují se čtyři kapkovité prsty bez drápků a patní mozol lichoběžníkovitého tvaru s charakteristickým vykrojením v jeho přední části. Jeden z předních prstů je umístěn asymetricky vůči ostatním. Stopa je na pohled téměř kulatá, je jen o něco málo delší než širší.

Značný rozdíl oproti tlapkám našich domácích mazlíčků je ve velikosti. Rozměry rysí stopy dospělého kocoura se pohybují v rozmezí 8×7 – 9×8 cm (délka vůči šířce). Samice bývá o něco menší, její stopy měří 6×5 – 7×6 cm.

Stopní dráha velkých kusů může být snadno zaměněna s vlčí. Jednotlivé stopy obou šelem bývají uspořádány v jedné linii (čárují). V hlubokém sněhu nebo ve svahu můžou být viditelné drápky, kterými si rys vypomáhá udržet jistý krok. Odlišnost od stopní dráhy vlka je hlavně v tom, že rys daleko častěji navštěvuje svá oblíbená místa, která značkuje močí nebo svým pachem. S velkou oblibou využívá možnosti chůze po spadlých kmenech.

Pokud kráčí sněhem kočka s mláďaty, koťata kladou své tlapky do matčiných stop. Bývá tedy nemožné rozlišit počet rysů, kteří místem procházeli.

Trus

Trus není úplně snadné najít, protože jej rys často zahrabává. V létě to bývá do hlíny, během zimy do sněhu. Obzvlášť takto maskuje svou přítomnost v místech, kde ukryl svoji nedojedenou kořist. Prozradí ho nejsnáze kupička sněhu v místě stopní dráhy. Na povrchu zůstává trus hlavně případech, kdy si tímto způsobem značkuje své teritorium, například na cestách.

Trus obsahuje hlavně nestrávené chlupy kořisti. Kosti se v trusu vyskytují minimálně, protože rys se živí převážně svalovinou. Zapáchá výrazně kočičinou.

Chlupy

Chlupy zanechávají zvířata na místech, kde si značkují pachem své teritorium. Objevitelné jsou až při pohledu hodně zblízka. Můžou se mu vytrhnout při drbání se na pařezech, za částečně odloupnutou kůrou stromů nebo na zlomených koncích větví.

Zvukové projevy

Rysové se zvukově příliš výrazně neprojevují. Nejnápadnější jsou rysí hlasy v době rysí říje (únor až březen), kdy se samec se samicí vyhledávají pomocí akustických signálů. Mimo tyto měsíce rysové vydávají jen krátké mňoukání, které není slyšitelné na velkou vzdálenost.

Je rys v Krkonoších stále doma?

Má odpověď bude krátká a stručná. Pravděpodobně už zase není. Po nadějných letech 2010–2013 pozorovaných rysů rychle ubylo. Nemáme žádné zprávy, že by se přesunuli na jiná místa nebo skončili pod koly aut. Těžko je zde ulovila jiná šelma a ani na nedostatek potravy by si zde nemohli naříkat.

Nejpravděpodobnější příčina jejich zmizení se jeví člověk, přesněji člověk myslivec. Podobně jako se to stále děje na Šumavě. Stará myslivecká garda pořád vidí v rysovi škodnou. A trofej v podobě stažené kůže nebo lebky doma ve vitríně je přeci cennější než živý rys ve vlastní honitbě. Snad nová generace lovců bude vnímat přírodu víc jako celek a dokáže se přenést přes to, že část plánu lovu za ně obstarají šelmy.

Doplňující informace

www.selmy.cz, stránky Hnutí Duha o velkých šelmách v Česku. Dočtete se o způsobu života šelem, co dělat při setkání s nimi, kde se u nás vyskytují a kde způsobily v minulosti škody na hospodářských zvířatech. Můžete zde shlédnout záběry z fotopastí nebo získat kontakt, na který poslat informace o vašich vlastních pozorováních.

www.velkeselmy.cz, stránky Českého svazu ochránců přírody s obdobným obsahem jako selmy.cz

Velké šelmy v Krkonoších, Jizerských horách, Górach Stolowych a na Broumovsku (Česká republika, Polsko) – minulost a přítomnost, sumarizace nálezů vlka a rysa v letech 2000—2013, Opera Corcontica, kolektiv autorů

Velké šelmy v našich lesích. Význam z pohledu ochrany přírody a myslivosti, publikace Hnutí Duha, Miroslav Kutal

Vývoj přírody Krkonoš v historické době, Ochrana přírody a krajiny v České republice, stránky Ministerstva životního prostředí a Agentury ochrany přírody a krajiny

V Krkonoších ubylo pozorování rysů, trvalý výskyt dosud nepotvrzen, článek na ekolist.cz

Jak (za)chránit rysa v Česku, článek v časopise Sedmá generace, Artem Kravchuk

Slavíme mezinárodní den rysů, tisková zpráva KRNAP, popis prvního nálezu dokazující pobyt rysa v Krkonoších

Myslivci by chtěli lovit rysy, výsledky studie České zemědělské univerzity na téma lov rysa, Respekt

Vzorové stopy, stopní dráhy a další pobytové znaky rysa, stopařské fórum na www.toulavej.net

Pobytové znaky rysa, instrukce pro stopování rysů na www.selmy.cz

Stopy rysa a jiných lesních zvířat, kapesní průvodce, ochranaprirody.cz

Jak rozpoznat kořist rysa, Alka Wildlife

Rysové v naší přírodě, audiozáznam Českého rozhlasu Sever, Tereza Mináriková

Ohroženým rysům se v Krkonoších daří – vyvedli mláďata, audiozáznam Českého rozhlasu Liberec, Radek Drahný

Nepřáteli šelem jsou pytláci. Jsou prý i mezi myslivci, říká dokumentarista, rozhovor s Janem Svatošem, režisérem filmu Causa Carnivora, audiozáznam Českého rozhlasu Plus

O rysu ostrovidovi vypráví zooložka Elisa Belotti; bioložka italského původu se s vámi podělí o své zkušenosti s výzkumem rysů, audiozáznam Českého rozhlasu České Budějovice

Causa carnivora, dokumentární film Jana Svatoše na Youtube. Portrét vztahu české společnosti k velkým šelmám. Medvědi, rysi a vlci v Česku, Polsku, Německu a na Slovensku očima terénních pracovníků ochrany přírody. Migrační koridory pro zvířata. Monitoring šelem, záznamy z fotopastí. Jak vidí návrat velkých šelem lesníci a myslivci.

Ochránci přírody zachytili fotopastí unikátní scénu, kdy vlk připravil rysa o kořist, videozáznam z oblasti Vsetínských Beskyd

Rysí příběhy, přednáška Terezy Minárikové z Alka Wildlife na Youtube

Příběhy lovců –⁠ chytači rysů, jak úsilí dvou lidí, Ludvíka Kunce a Štefana Zatrocha, pomohlo návratu rysů do střední Evropy, video na Youtube, kanál forumochranyprirody

The art of tracking animals, kniha autorů z Polska a Běloruska, Wlodzimierz Jedrzejewski, Vadim Sidorovich, Mammal Research Institute, Polish Academy of Sciences, Bialowieza 2010

Můj přítel rys, kniha Ludvíka Kunce o jeho životě s polodivokým rysem, Elysion, 2010

Související příspěvky

---

---