Chránění živočichové Krkonoš – bezobratlí

Nikdo zatím přesně nespočítal, kolik druhů bezobratlých živočichů se v Krkonoších vyskytuje. Odborníci pouze odhadují, že zde žije několik desítek tisíc druhů. Mnoho z nich žije skrytým způsobem a uniká pozornosti. Také jejich mapování neprobíhá tak často, jako je tomu v případě obratlovců. Zákonné ochrany se dostává pouze necelým pěti desítkám druhů bezobratlých, což je méně než 0,5 % z celkového počtu.

Stejně jako v případě tvorby přehledu chráněných obratlovců jsem i tentokrát využila celkového seznamu chráněných druhů Česka z vyhlášky Ministerstva životního prostředí 395/1992 Sb. Za pomocí nálezové databáze Agentury ochrany přírody a krajiny jsem ověřila, jestli se daný druh v naší oblasti vyskytuje.

Oproti obratlovcům jsem jako krkonošské druhy označila i některé, které žijí v podhůří dál od hor. Tato místa výskytu jsou blíže uvedená u popisu jednotlivých druhů.

Jen nepatrná část bezobratlých živočichů byla zařazena mezi chráněné. Z některých řádů nespadají pod zákonnou ochranu vůbec žádní zástupci. Zákon pamatuje převážně na sběratelsky atraktivní druhy, tedy velké a nápadné, nebo některé s velmi zajímavým způsobem života. Podle toho je třeba přistupovat k tomuto výčtu a nepovažovat níže zmiňované druhy jako to nejvzácnější, co můžeme v Krkonoších potkat.

Druhy označené podtržením jsem měla možnost v Krkonoších nebo nejbližším okolí osobně vidět. Pokud jsem při té příležitosti měla po ruce i foťák, přikládám i dokumentační foto.

Brouci

Drabčík huňatý – Ohrožený brouk. Jeho přítomnost je vázána na pastvu velkých kopytníků na osluněných loukách. K životu potřebuje jejich trus, ve kterém loví svoji kořist, jako jsou muší larvy nebo brouci hnojníci. V dřívějších dobách byl považovaný za vyhynulého. Až v devadesátých letech minulého století se začal znovu objevovat, jak se postupně začala stávat stále běžnější pastva dobytka na loukách. V Krkonoších se šíří ve východní části podhůří.

Chrobák ozbrojený – Ohrožený brouk. Vyhledává teplé louky stepního charakteru, které jsou pravidelně sečené nebo pasené. Žije skrytě a uniká pozornosti. Živí se podzemními houbami. Dospělí brouci lítají od června do srpna v noci nevysoko nad zemí. Žije ve východní části podhůří.

Majka fialová – Ohrožený brouk. Na první pohled moc jako brouk nevypadá, připomíná spíš ooohromného mravence. Má jen zkrácené krovky, které nepokrývají celý zadeček. Je jedovatá, nebezpečnou tekutinu vylučuje při hrozícím nebezpečí v kloubech nohou. V Krkonoších se vyskytuje od podhůří vysoko do hor. Zastižena byla dokonce i na vrcholu Sněžky. Aktivní je v dubnu a květnu a najdeme je převážně na loukách. Žije velmi zajímavým způsobem života jako parazit včel. Klade ohromné množství vajíček v počtu až 10 tisíc. Z nich se vylíhnou malé čilé larvičky, které dokáží vylézt na květy rostlin. Tam čekají, než přiletí nějaký hladový návštěvník. Chytí se ho za nohy nebo do chlupy na tělíčku a nechá se odnést do jeho příbytku. Pokud si vybere nevhodnou oběť, například motýla, zahyne hlady. Jen když je návštěvník květu samotářská včela, vývoj larvičky pokračuje v jejím hnízdě dál. Nejprve sežere vajíčko v buňce, ve které se uvolnila ze včelího těla. Následně spořádá všechny pylové zásoby, které jsou nachystané pro včelí larvu. Včely často vytvářejí na jednom místě víc buněk a v každé je jedna pylová kulička s vajíčkem. Malá majka postupně spořádá všechny zásoby, které včela nanosila pro své potomky. Jejich množství bývá různé, a proto se značně liší i velikost jednotlivých dospělých brouků.

Majka obecná – Ohrožený brouk. Vzhledově i způsobem života velmi podobný předchozímu druhu. Je teplomilná a v Česku je rozšířenější než majka fialová. V Krkonoších je ale vzácnější a najdeme ji jen v podhůří.

Nosorožík kapucínek – Ohrožený brouk. Teplomilný druh, objevuje se až v posledních desetiletích. Původně obýval lesy, v současné době se víc vyskytuje v přítomnosti člověka. Jeho larvy se vyvíjejí v tlejícím dřevě, kůře, pilinách a dokonce i v hromadách s kompostem. Vyhledává hlavně pily a skládky dřeva. Dospělci jsou aktivní od června do srpna. Přes den se zdržují na kmenech stromů, v noci nalétávají na světlo.

Střevlík polní – Ohrožený brouk. . Mezi střevlíky patří k těm menším druhům. I přes svůj druhový název není obyvatelem polí, ale spíše vlhkých světlých lesů v nižších nadmořských výškách, horských luk a rašelinišť. Loví ve dne i v noci a na rozdíl od ostatních střevlíků pozře i mršiny. Dospělí brouci se vyskytují v červnu až srpnu.

Střevlík nepravidelný – Ohrožený brouk. Své druhové jméno dostal podle nepravidelně rozmístěných jamek na svých krovkách. Najdeme ho v původních bukových lesích v podhůří a v nižších polohách hor, kde se schovává mezi opadaným listím, pod kameny, kůrou nebo dřevem. Byl objeven v Jizerském dole, na Boberské stráni nebo u Vrchlabí. Je dravý, loví v noci. Larvy se vyvíjí v trouchnivějícím dřevě, kde požírají jiné hmyzí larvy. Líhne se v červnu, aktivní je do srpna až září. Do dalšího roku přezimuje v trouchnivějících pařezech.

Střevlík Scheidlerův – Ohrožený brouk. Najdeme ho pouze v podhůří, u nás výše do hor nevystupuje. Není náročný na stanoviště. Žije jak ve světlých lesích, tak na loukách nebo na polích. Při špatném počasí loví i za denního světla. Dospělí brouci jsou aktivní od dubna do září.

Střevlík Ulrichův – Ohrožený brouk. Patří mezi menší střevlíky. Vyskytuje se v nižších polohách Krkonoš, v některých místech podhůří je dokonce hojný. Vyhovují mu teplá a slunečná stanoviště na loukách, mezích, křovinatých stráních, polích i zahradách. Je dravý jako ostatní střevlíci, loví v nočních hodinách. Spatřit dospělé brouky můžeme už koncem března a vyskytují se až do konce června.

Svižník polní – Ohrožený brouk. Vyhledává slunná teplá stanoviště v podhůří. Najdeme ho od dubna do září na obnažené hlíně v zahradách, v pískovnách, na vřesovištích a na teplých okrajích lesů. Je dravý. Loví za rychlého (svižného) pobíhání po zemi a tím dělá čest svému jménu. Pokud se přeci jen na chvíli zastaví, je to proto, aby roztáhl křídla a kousek popoletěl. Pak zase pokračuje v běhu a hledání kořisti. Jeho larvy žijí zahrabané v chodbičce, kterou si vyhrabaly v zemi. Na jejím konci čekají na okolojdoucí bezobratlé. Co uloví, to zatáhnou do své skrýše a vysají. Vysátou chitinovou schránku vymrští ze vstupního otvoru ven. I když patří mezi chráněné živočichy, je místy i hojný.

Zdobenec skvrnitý – Ohrožený brouk. Na první pohled připomíná výrazným ochlupením čmeláka, ale je příbuzný broukům zlatohlávkům. V Česku se vyskytuje hojně, v Krkonoších hlavně v podhůří. Najdeme ho v červnu a v červenci na loukách, v parcích nebo ve světlých lesích. Živí se hlavně pylem, méně ožírá části květin. Larvy se vyvíjejí v trouchnivějícím dřevě, kterým se živí.

Zdobenec zelenavý – Silně ohrožený brouk. Podobá se zeleným zlatohlávkům. Žije v podhorských oblastech ve dřevě, které začíná trouchnivět. Stačí mu i jen drobné dutinky. Upřednostňuje stromy jako břízy, vrby, duby, buky a ovocné stromy. Dospělci létají od konce května do poloviny srpna a sedají si na bíle kvetoucí miříkovité rostliny, tužebníky, tavolníky a černý bez. Řídce se vyskytuje v dolním Pojizeří a ve východním podhůří.

Zlatohlávek tmavý – Ohrožený brouk. Drobounký zlatohlávek. V 80. letech byl považovaný za nezvěstného. Objevil se v 90. letech, od té doby se nezvykle rychle rozšířil z nížin i do podhůří a najdeme ho i výše v horách. Na našich zahradách a na loukách je téměř všudypřítomný. Zdržuje se hlavně v květech. Tento druh ze všech uvedených v tomto příspěvku nejlépe ilustruje, jak zastaralý je seznam našich chráněných rostlin a živočichů a jak vůbec neodpovídá aktuálnímu stavu naší přírody.

Motýli

Lišaj pupalkový – Silně ohrožený noční motýl. Menší z lišajů, který se v posledních letech rozšiřuje i na nová území. Housenky požírají listy pupalek, vrbovek a kyprejů. Odrostlejší housenky se pouští i do květů. Motýli létají krátce po soumraku v květnu a v červnu. V Krkonoších žije v okolí řek Labe a Jizery.

Modrásek bahenní – Silně ohrožený denní motýl. Jeho život je svázaný s krvavcem totenem, který roste na vlhkých loukách. Motýli se začínají líhnout, jakmile v červenci tato rostlina rozkvete. Dospělci se živí nektarem z květů, housenky v první fázi života květy požírají. Poté spadnou na zem a nechají se odnést do mraveniště. Tam je nejprve mravenci krmí, později se živí i jejich larvami a kuklami. V Krkonošském podhůří je tento modrásek hojným druhem. Nejvýše byl nalezen ve výšce 850 m n.m.

Modrásek očkovaný – Silně ohrožený denní motýl. Způsobem života je velmi podobný předchozímu. Je však daleko vzácnější. V Krkonoších se vyskytoval na jednom místě v západním podhůří hor.

Ohniváček černočárný – Silně ohrožený denní motýl. Motýli lítají od dubna do září ve dvou generacích. Osidluje podmáčené louky a okolí vodních toků. Do Krkonoš se dostal od východu, poprvé byl zaznamenán v roce 2012. Jeho rozšiřování je patrně spojené se šířením širokolistých šťovíků, kterými se živí housenky těchto ohniváčků.

Batolec červený – Ohrožený denní motýl. Najdeme ho na stanovištích okolo vod, v lužních lesích a v blízkosti lesních průseků. Dospělí motýli létají od června do srpna a většinou se zdržují v korunách stromů nebo keřů. Na zem dosedá na vlhká místa. Housenky požírají listí topolů s vrb. Vyskytuje se nehojně ve východní části podhůří.

Batolec duhový – Ohrožený denní motýl. Není druhem příliš hojným a potkáme se s ním jen příležitostně. V Krkonoších se vyskytuje v teplejších oblastech v celém podhůří. Létá od června do srpna. Pohybuje se často ve větvích stromů, kde hledá potravu – medovici nebo mízu stromů. Na zem slétá, když se potřebuje napít. Sedá na mokrou půdu, kde na něj nejčastěji narazíme. Navštěvuje taky zvířecí exkrementy, ze kterých čerpá minerály. Housenky žijí na vrbách.

Bělopásek dvouřadý – Ohrožený denní motýl. Žije převážně na okrajích lesů a na lesních světlinách. Zdržují se většinu času v korunách stromů, kde se živí medovicí ze mšic. Housenky žijí na listech zimolezu. Motýli létají od června do srpna v jediné generaci. V Krkonoších žije ve střední části podhůří a není příliš hojný.

Bělopásek topolový – Ohrožený denní motýl. Pro život mu vyhovují lesní světliny v okolí vodních toků. Létá v korunách stromů od konce května do července v jedné generaci. Housenky se živí listím mladých topolů. Žije na různých místech podhůří, ale dokáže přežít i ve vyšších polohách hor.

Otakárek fenyklový – Ohrožený denní motýl. najdeme ho na různých převážně otevřených stanovištích. Létá na loukách, v zahradách a v lesostepní krajině ve dvou generacích. První se vyskytuje od května do června, druhá od srpna do září. Housenky vyrůstají na miříkovitých rostlinách. Přednost dávají těm, které osidlují nově vytvořené rumištní plochy do doby, než dojde k zarostení oblasti trávami. V Krkonoších se vyskytuje v podhůří a je zde hojným motýlem.

Blanokřídlí

Mezi ohrožené druhy patří všichni čmeláci rodu Bombus a mravenci rodu Formica.

Čmelák drobný – Ohrožený blanokřídlý hmyz. Typický druh horských smrčina a rašelinišť. Hnízdí ve starých hnízdech ptáků a veverek. V Česku se jedná o vzácný druh, hojný je na vhodných místech v horách.

Čmelák hájový – Ohrožený blanokřídlý hmyz. Je podobný hojnému čmeláku zemnímu, je však menší. Královny vyletují na přelomu března a dubna. Obývá stinná místa převážně v lesích, včetně horských poloh. Hnízda si buduje hluboko v zemi. V hnízdech parazituje pačmelák český.

Čmelák lesní – Ohrožený blanokřídlý hmyz. Druh otevřených slunných stanovišť v nižších polohách. U nás žije ve východním podhůří. Královny vyletují začátkem dubna. Hnízda si budují pod zemí v norách po hlodavcích nebo v travních drnech. Na vhodných teplých místech je hojný. V Krkonoších se vyskytuje ve východním podhůří.

Čmelák luční – Ohrožený blanokřídlý hmyz. Podhorský až horský druh, v nižších nadmořských výškách má rád vlhčí stanoviště. Na jaře vyletuje na přelomu března a dubna jako jeden z prvních čmeláků. Hnízdí v nadzemních hnízdech, využívá hustou vegetaci i nejrůznější dutiny včetně ptačích budek a opuštěných hnízd ptáků, veverek a plšíků. Vnitřek hnízda vystýlá královna rozkousanými kousky rostlin. Létá pouze do července až srpna. |na vhodných místech se stále vyskytuje v hojném počtu. V jeho hnízdech parazituje pačmelák lesní a pačmelák ladní.

Čmelák polní (rolní) – Ohrožený blanokřídlý hmyz. Vyletuje časně z jara, většinou v dubnu a najdeme ho až do října. Hnízdo si staví v opuštěných norách hrabošů, v ptačích budkách nebo ve velkých hromadách vhodného izolačního materiálu. Je dost nenáročný, snáší suchá i vlhká místa v téměř jakémkoliv prostředí. Vnitřek hnízda bývá vyslaný suchou trávou , mechem a dokonce i větvičkami. Podobní čmeláci jsou mechový a proměnlivý. Je hojným druhem v Česku i v celých Krkonoších až do nejvyšších poloh.

Čmelák rokytový – Ohrožený blanokřídlý hmyz. Královny na jaře vyletují na přelomu března a dubna. Obývá lesy a nevyhýbá se ani horským smrčinám. Hnízda si staví nad zemí v nejrůznějších místech. Právě tento druh čmeláka je nejčastěji nacházený v ptačích budkách. Býval hojný, jeho počty se mírně zmenšují. V hnízdech parazituje pačmelák norský.

Čmelák tajgový (Semenovovův) – Ohrožený blanokřídlý hmyz. Šíří se ze severu Evropy a ze Sibiře. Poprvé v Krkonoších nalezen v roce 2005, není zatím nijak hojný. Podobá se čmeláku zahradnímu a drobnému.

Čmelák skalní – Ohrožený blanokřídlý hmyz. Na jaře se probouzí mezi posledními čmeláky, vyletuje až na přelomu dubna a května. Hnízdo si staví nad zemí v různých dutinách uprostřed hromad kamení a podobných materiálů. Uvnitř najdeme výstelku z rozkousaných rostlinných částí. Tento druh dokáže létat i za mírně deštivého počasí. Poslední čmeláky najdeme do října. Stále je hojným druhem.

Čmelák sorojský – Ohrožený blanokřídlý hmyz. Vysokohorský druh, obývá i střední nadmořské výšky. Vyletuje koncem dubna. Hnízdí pod zemí v opuštěných norách hrabošů a krtků na loukách, okrajích lesů a na rašeliništích. Na vhodných stanovištích je velmi hojný. Podobá se čmeláku skalnímu.

Čmelák širokolebý – Ohrožený blanokřídlý hmyz. Tento horský druh se podobá čmeláku skalnímu. Vystupuje až nad horní hranici lesa. Vyletuje zjara od poloviny dubna, ve vyšší nadmořské výšce pochopitelně o něco později. Hnízda si staví v opuštěných norách po hlodavcích nebo v husté vegetaci na otevřených stanovištích. Na vhodných místech vyšších poloh není vzácný.

Čmelák úhorový – Ohrožený blanokřídlý hmyz. Královny vyletují v polovině dubna. Hnízda si staví v mechu nebo pod travními drny. Obývá slunná stanoviště nižších, případně středních poloh. U nás žije ve východní části podhůří a nepatří k hojným druhům. V jeho hnízdech parazituje pačmelák ladní.

Čmelák zahradní – Ohrožený blanokřídlý hmyz. Obývá lesní okraje a světlejší lesy. Otevřených plochám se vyhýbá. Hnízdí v norách hlodavců, v ptačích budkách i v husté vegetaci. V Krkonoších se vyskytuje v západním podhůří. V nižších polohách Česka je hojný. V jeho hnízdech parazituje pačmelák kosmatý.

Čmelák zemní – Ohrožený blanokřídlý hmyz. Na jaře vylétá jako jeden z prvních druhů čmeláků. Zastihneme je většinou už na přelomu března a dubna, kdy poprvé vylezou čmeláčí královny ze svých podzemních úkrytů v hraboších dírách. I hnízda si později buduje v opuštěných doupatech po hlodavcích. Dokáže se dostat do hloubky až 1,5 m. Jeho druhové jméno je tedy docela výstižné. Navštěvuje hlavně jetelovité rostliny. Létá dlouho do podzimu, někdy až do listopadu. Tento velký čmelák je stále velmi hojný. I v horách patří mezi nejhojnější čmeláky. V hnízdech parazituje pačmelák panenský.

Mravenci rodu Formica – Ohrožený blanokřídlý hmyz. Mravenci tohoto rodu žijí převážně v lese a budují si svá hnízda ve velkých kupách nahromaděného materiálu. V jednom hnízdě bývá několik navzájem příbuzných královen. V okolí jednoho hnízda často najdeme další. Mravenci takto tvoří ohromné kolonie. Obyvatelé jednoho mraveniště dokáží vyčistit okolí od jiného hmyzu v okruhu okolo 100 m. V zadečku se jim tvoří kyselina mravenčí. V případě nebezpečí prokousnou protivníkovi kůži a do ranky mu vstříknou sekret složený převážně z kyseliny mravenčí. Tento jed dokáží na obranu mraveniště stříkat dokonce i na dálku.

Ostatní

Kudlanka nábožná – Kriticky ohrožená kudlanka. Poprvé se na úpatí Krkonoš dostala v roce 2019. Od té doby existuje ještě několik dalších nálezů na jiných místech v podhůří. Díky oteplování klimatu bude zřejmě její šíření do hor proti proudu řeky Labe pokračovat. Nerada a špatně létá, proto se naskýtá otázka, jak se sem dostala. Snad za pomocí silného větru. Je dravá, Loví hmyz pomocí předních loupeživých končetin a pomalu ho požírá za živa. Na povrch jeho těla vypouští sliny, které ho lokálně umrtvují a  naleptávají do kašovité podoby vhodné pro pozření kudlančinými ústy. Po páření často samička sežere menšího samečka, samečků tedy potkáme v přírodě podstatně méně než samiček. Larvy se podobají dospělým jedincům, pouze nemají křídla.

Rak kamenáč – Kriticky ohrožený korýš. Patří mezi menší raky, ze kterých je v Česku nejvzácnější. V Krkonoších žije na jediném místě v podhůří, což je i jediné místo jeho rozšíření ve východních Čechách. Žije skrytě nočním životem a není běžné ho spatřit. Hodně ráčků se dostalo mimo vodní koryto během posledních větších povodní. Místní byli jejich přítomností velmi překvapeni, protože je často nikdy v životě neviděli, přestože žijí jen několik desítek metrů od místa jejich výskytu. K životu potřebuje neregulované vodní toky s kamenitým dnem, s přítomností tůní a vysokých podemletých břehů, ve kterých si hledá úkryty. Zároveň v daném místě nesmí žít nadměrné množství pstruhů, protože mladí raci jsou jejich oblíbenou potravou. Většina populace kamenáčů vyhynula na konci 19. století, kdy se značně rozšířil račí mor. Také je s oblibou naši předkové jedli. Ještě moje babička mi vyprávěla, jak je lovili a potom házeli do vroucí vody. Horkem se zbarvili do ruda. Po uvaření se obírali a nejlepší sousta bývala na klepítkách.

Rak říční – Kriticky ohrožený korýš. V rámci Česka je hojnějším druhem než rak kamenáč. Způsobem života jsou si velmi podobní. Byl nalezen pouze v jednom potoce ve východním podhůří.

Škeble rybničná – Silně ohrožený mlž. Žije v bahně stojatých vod nebo alespoň hodně pomalu tekoucích vod. V Krkonoších žije jen v několika rybnících ve východní části podhůří. Její larvy se živí paraziticky. V první fázi života přežívají uvnitř lastury matky na jejích žábrách. Když ji opustí, přichytí se na ploutve, kůži nebo žábry ryb. Vyhledává jelce, líny a perlíny. Je citlivá na kvalitu vody a nesnáší velké množství dusičnanů a těžkých kovů.

Vážka běloústá – Silně ohrožená menší a štíhlejší vážka. V Krkonoších byla objevena až v tomto století. Je to druh severských rašelinišť, u nás vystupuje do středních nadmořských výšek. Typickým místem jejího výskytu jsou slunná lesní rašeliniště, rybníčky bez ryb, vlhké slatiny a přechodová rašeliniště. Snáší kyselost vody až do pH 4. Potřebuje množství ponořené vegetace ve vodě. Létá od června do druhé poloviny srpna.

Šídlo rašelinné – Ohrožená vážka. Do roku 2008 nejsou záznamy o výskytu tohoto šídla v Krkonoších. Případné nálezy byly prý pravděpodobné záměn s velmi podobným šídlem sítinovým. V nálezové databázi AOPK je však jeho výskyt uvedený. Buďto bylo dříve pro svoji vzácnost dlouhodobě přehlíženo nebo se opravdu jedná o omyl v určování. Přesto ho ve výčtu chráněných živočichů zmíním. Vyskytuje se na vrchovištích a přechodových rašeliništích s plovoucími pásy rašeliníku v nadmořské výšce nad 500 m n.m. V ostatních českých pohořích byl tento druh nacházený v oblasti růstu bukových smrčin a smrčin, nikdy ne nad horní hranicí lesa. Létá od poloviny července do konce srpna.

Číhalka pospolitá – Ohrožená moucha, jediná moucha chráněná zákonem. Její larvy potřebují k životu velmi čistou vodu. Samice vytváří nad vodou velké roje. Sem nakladou svá vajíčka a uhynou. Mrtvé číhalky se udrží na místě pomocí spletených vláken. Larvy se zpočátku živí mrtvými těly much. Když tuto potravu spotřebují, spustí se do vody, kde žijí další dva roky. Vyskytuje se na mnoha místech v Podkrkonoší. Jedno takovéto hnízdo číhalky je možné shlédnout na Youtube.

Doplňující informace

Červený seznam vyhynulých a ohrožených druhů živočichů v české části Krkonoš, Opera Corcontica 1987, Jiří Flousek, Jan Vaněk

Karty druhů, nálezová databáze ochrany přírody, kterou spravuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.

Fauna vážek (Odonata) Krkonoš, Opera Corcontica 2008, Otakar Holuša, Jan Vaněk

Vazky.net, portál českých zoologů zabývajících se vážkami

Lepidoptera.cz, portál českých zoologů zabývajících se motýly

Naturabohemica.cz, webová encyklopedie Natura Bohemica, příroda České republiky

Cmelaciplus.cz, encyklopedie čmeláků, druhy čmeláků a pačmeláků v ČR

Čmeláci, článek o nejběžnějších druzích našich čmeláků na academia.cz, kolektiv autorů Biologického centra Akademie věd

Biogeografie a šíření kudlanky nábožné v Evropě, časopis Živa, Jakub Vitáček, Petr Janšta

Atlas krkonošské fauny, Jan Vaněk, Jiří Flousek, Jan Materna, Karmášek 2011

Brouci, Jiří Zahradník, Aventinum 2008

Blanokřídlí České republiky I – Žahadloví, Jan Macek, Jakub Straka, Petr Bogusch, Libor Dvořák, Pavel Bezděčka, Pavel Tyrner, Academia 2010

Blanokřídlí, Jiří Zahradník, Artia 1987

Krkonoše. Příroda, historie, život, Jiří Flousek, Olga Hartmanová, Jan Štursa, Jacek Potocki, Baset 2007

Související příspěvky

---

---

---

---