Chránění živočichové Krkonoš – obratlovci

V celých Krkonoších žije nebo v minulosti žilo 402 druhů obratlovců, z nichž jich je 355 původních a 47 nepůvodních (zavlečených nebo vysazených). Několik druhů bylo v minulosti vyhubeno. Mezi vyhynulé počítají mnohé informační zdroje i vlka a rysa, kteří příležitostně přes Krkonoše migrují. I na mnohých autech pracovníků KRNAP se tvrdí, že rys je v Krkonoších doma. Proto i já stále počítám tyto dvě šelmy mezi zvířata v horách stále žijící.

Jako hlavní podklad pro tvorbu seznamu chráněných živočichů jsem použila vyhlášku Ministerstva životního prostředí 395/1992 Sb. V nálezové databázi Agentury ochrany přírody a krajiny jsem vyhledala, jestli se daný druh z vyhlášky nachází na území Krkonoš. U ptáků jsem brala v úvahu pouze ty, které se zde vyskytují v hnízdním období. Tímto způsobem jsem napočítala 87 chráněných druhů žijících na české straně Krkonoš.

Informace o vzácných a ohrožených druzích je možné čerpat i z Červených seznamů. Ty byly vytvořeny odborníky pro Mezinárodní svaz ochrany přírody IUCN a existují prozatím jen pro některé skupiny živočichů, rostlin a hub. Co se týče vzácnosti a ohroženosti druhů, jsou mnohem přesnější než poněkud zastaralá vyhláška našeho Ministerstva životního prostředí. Bohužel však tyto seznamy nemají žádnou oporu v české legislativě.

Pro faunu Česka byl naposledy aktualizován Červený seznam v roce 2017 a byl publikován v časopise Příroda. Pro krkonošskou faunu byl vytvořený naposledy v roce 1987 a zveřejnil ho časopis Opera Corcontica.

V dalším textu uvádím stručné informace o všech legislativně chráněných druzích. Některé názvy jsou podtržené. Takto jsem označila ty, které jsem osobně měla možnost v Krkonoších spatřit, uslyšet nebo alespoň objevit jejich stopy. Pokud se budete pozorně dívat kolem sebe a poslouchat, máte možnost objevit tato zvířata také.

Savci

Až na rejska horského patří všechny níže vyjmenované ohrožené druhy savců mezi zvířata se soumračnou až noční aktivitou. Setkání s nimi patří v mnohých případech mezi vzácné zážitky. Převažující skupinu chráněných savců tvoří netopýři.

Jedinečná možnost je spatřit zblízka se naskýtá vždy koncem prázdnin v zámeckém parku ve Vrchlabí, kdy se před zámkem pravidelně koná Netopýří noc. Při této akci vám zoolog z národního parku přestaví naše netopýry a některé z nich vám i zblízka ukáže. Obdobné aktivity se můžete v tomto termínu zúčastnit i na mnoha dalších místech v Česku.

Kriticky ohrožení savci

Netopýr brvitý – Malý až středně velký netopýr. Podobá se netopýru řasnatému. V Česku i v Krkonoších je velmi vzácný, nacházíme se na severní hranici jeho rozšíření. Přes léto žije na půdách a v jeskyních. Loví v blízkosti vodních ploch. Zimuje v podzemí.

Netopýr černý – Středně velký netopýr, 6–15 g. V létě žije převážně samotářsky v dutinách stromů. Loví hlavně v lesích, zřídka ho zastihneme i u lidských obydlí. Zimuje v podzemí, ve štolách nacházený jako nejdominantnější druh.

Netopýr pobřežní – Středně velký netopýr, váží do 18 g. Nejvzácnější krkonošský druh. Býval nacházen pouze v zimě na jedné lokalitě v podzemí. Krkonoše byly dokonce vyhlášeny evropsky významnou lokalitou pro toto zvíře. Bohužel byl jeho poslední výskyt zaznamenán v roce 2004. Přes léto žije v nížinách na sever a na východ od našeho území. Vyhledává oblasti s dostatkem vodních ploch nebo bažin, nad kterými loví. V oblastech letního výskytu mu chybí vhodné prostory na přečkání zimy. Proto zalétá zimovat do okolních hornatých oblastí.

Netopýr velký – Největší krkonošský netopýr, 18–45 g. Pravidelně nacházený v letním i zimním období. Samice s mláďaty tvoří velké letní kolonie na půdách budov. Zimuje v podzemí. Hlavní potravu tvoří střevlíci.

Vrápenec malý – Jeden z nejmenších netopýrů, 3–9 g. Česko se nachází na severním okraji jeho rozšíření. Vyskytuje se celoročně v nevelkém počtu. Přes léto se zdržuje na půdách budov. Zimuje ve sklepích a podzemních prostorech v přírodě.

Vlk obecný – Na území Krkonoš se zatím trvale nevyskytuje. Pravidelně, i když velmi zřídka, jsou pozorovaní migrující vlci. Nejbližší smečky žijí v Jizerských a Vraních horách a vlčích teritorií u nás stále přibývá. Proto je pravděpodobné, že vlky nebo alespoň jejich pobytové znaky budeme v Krkonoších nacházet stále častěji a do několika let se zde může usídlit i nově vzniklý mladý pár.

Silně ohrožení savci

Netopýr Brandtův – Malý netopýr, 4–9 g. V Česku patří mezi vzácné druhy, v Krkonoších je poměrně početný. Přes léto obývá lesní porosty i ptačí budky, zimuje v podzemí.

Netopýr dlouhouchý – Malý až středně velký netopýr, 5–14 g. Velmi podobný netopýru ušatému, oba jsou jen obtížně rozlišitelní. Netopýr dlouhouchý je oproti ušatému značně vzácnější.

Netopýr hvízdavý – Malý netopýr, 4–7 g. Náš nejhojnější druh. Je velmi společenský, tvoří početné letní kolonie pod podbitím střech. Na jednom místě je možné nalézt desítky až stovky jedinců. Zimuje v podzemí.

Netopýr pestrý – Středně velký až velký netopýr, 12–23 g. Málo početný a málo známý. V létě tvoří menší až středně velké kolonie v lesích i v lidských sídlech. Patří mezi migrující druhy, dokáží přeletět vzdálenost několika set km.

Netopýr rezavý – Velký netopýr, 16–36 g. Stromový druh, ve stromových dutinách vzácně i zimuje. V létě tvoří středně velké kolonie o několika desítkách jedinců. Na podzim se běžně vyskytuje i ve městech, když si hledá zimoviště na půdách domů. Netopýři obývající severnější oblasti patří mezi dálkové migranty. V zimě u nás najdeme jak zvířata, která se zde narodila, tak i přivandrovalce z chladnějších krajů. Má jeden z nejsilnějších hlasů mezi netopýry, je možné ho slyšet i pouhým uchem.

Netopýr severní – Středně velký netopýr, 8–17 g. Nejotužilejší z netopýrů. Jako jediný žije až za polárním kruhem. V Krkonoších vystupuje až po nejvyšší hřebeny hor. V letním období sídlí v různých štěrbinách budov i v jehličnatých a smíšených lesích. Zimuje v podzemí. Přestože nepatří k nejběžnějším druhům, při zimních kontrolách štol je nacházený jako druhý nejpočetnější. Dokáže přeletovat na vzdálenost desítek až nižších stovek km.

Netopýr ušatý – Malý až středně velký netopýr, 6–11g. Snadno zaměnitelný s netopýrem dlouhouchým. Velmi hojný netopýr. V létě tvoří menší kolonie v dutinách stromů nebo budovách. Velkým městům se však vyhýbá. Přezimuje v podzemí i na půdách domů. Při zimním spánku si schovává ušní boltce pod blány křídel.

Netopýr večerní – Velký netopýr, 13–30 g. Netopýr běžně žijící ve městech.

Netopýr velkouchý – Malý až středně velký netopýr, 7–12 g. Stromový druh netopýra, V létě žije v malých koloniích o několika zvířatech. Dává přednost listnatým a smíšeným lesům. Zimuje v podzemí.

Netopýr vodní – Malý až středně velký netopýr, 6–11g. Jeden z nejběžnějších krkonošských netopýrů. Patří ke stromovým druhům. V létě se ukrývá ve štěrbinách stromů nebo skal. Zimuje v podzemí, ve sklepích i štolách. Loví nad vodní hladinou.

Netopýr vousatý – Jeden z nejmenších netopýrů, 4,5–6,5 g. V Krkonoších poměrně početný. Velmi podobný a obtížně rozeznatelný je netopýr Brandtův. Rozlišeni byli až v roce 1970. Přes léto obývá lesní porosty, zimuje v podzemí.

Netopýr řasnatý – Malý až středně velký netopýr, 5–12 g. Na létací bláně má dvě řady brv, pomocí kterých dokáže shrabávat hmyz z větviček a listí. Zimuje v podzemí i ve štěrbinách skal a staveb.

Plšík lískový – Hlodavec. Početně rozšířený, ale díky noční aktivitě téměř neznámý. Žije samotářsky na okrajích lesů i v ledovcových karech až do nejvyšších poloh hor. Staví si kulovitá hnízda v dutinách stromů, v husté vegetaci nebo i v ptačích budkách. Od října do dubna spí zimním spánkem ve velkém hnízdě vybudovaném u země v mechu nebo listí. Pravidelně se probouzí a ujídá nashromážděné zásoby z podzimu.

Rejsek horský – Hmyzožravec. Patří mezi glaciální relikty, tedy mezi druhy, které se do vyšších poloh stáhly při oteplení klimatu po konci poslední ledové doby. Obývá vlhká a chladná stanoviště v e středních a vysokých polohách hor. Vyhovují mu podmáčené smrčiny, rašeliniště, imisní holiny i ledovcové kary. Aktivní je celoročně a neupadá do zimního spánku. Potravu si dokáže vyhledat i pod sněhem.

Rys ostrovid – Kočkovitá šelma. Rys byl v minulosti vyhuben a na přelomu tisíciletí se sem vrátil. Nacházela se zde tři rysí teritoria a rysové se začali i rozmnožovat. Pravděpodobně díky pytlákům po několika letech opět vymizel. Mladí rysové migrují na dlouhé vzdálenosti a není vyloučené, že se zde znovu v budoucnosti objeví. Osidlují rozlehlé lesy a vyhýbají se otevřené krajině. Na odpočinek vyhledávají skalnatá místa.

Vydra říční – Lasicovitá šelma. Kdysi byla v Krkonoších úplně vyhubena. V posledním desetiletí se k nám znovu rozšířila a najdeme ji na Labi, Jizeře, Úpě i jejich přítocích. Snadný zdroj potravy nachází v rybích sádkách a rybnících, kam rybáři vysazují velké množství ryb pro jejich vlastní potřebu. Vydra se pro ně stala úhlavním nepřítelem. Protože je aktivní v noci, spatříme ji velmi zřídka. Nejsnáze se prozradí v zimě podle charakteristických stop ve sněhu. Ty vedou pouze po břehu a nepokračují dál od vody. Vydry mají své nory v březích toků a vstup do nich je pod hladinou. Nepotřebují se tedy od vody nikam daleko vzdalovat.

Ohrožení savci

Veverka obecná – Hlodavec. Nejčastěji ji najdeme v parcích, alejích a velkých zahradách. Žije i v lesích po horní hranici lesa. S přibývající nadmořskou výškou vzrůstá i větší procento tmavě až černě zbarvených kusů. Využívají tak výhody rychlejšího prohřívání za slunečních dní. Rezavé veverky žijí především v podhůří. Pohybuje se ve větvích stromů, kde si staví kulovitá hnízda. Ve svých příbytcích přečkávají i zimu, ale neupadají do zimního spánku. V tuto dobu využívají převážně potravu nashromážděnou ve spižírnách v dutých stromech.

Ptáci

Krkonošských ptáků je mezi chráněnými druhy nejvíce. Do seznamu místní avifauny jsem vybrala pouze ty, které u nás hnízdí. Zařadila jsem ty, kteří jsou zmíněni v Hnízdním atlase Krkonoš 2012–2014. Mnoho dalších druhů je navíc možné zastihnout při jarním a podzimním tahu. Touto dobou může totiž přes hory protahovat téměř cokoliv.

Ptáci jsou seřazeni podle stupně ohrožení a dál podle abecedy pro lepší orientaci běžného čtenáře bez znalosti ornitologického systému.

Za názvem ptáka uvádím i hnízdní kategorii, kterou jsem převzala z hnízdního atlasu. To je údaj, který udává, do jaké míry bylo prokázáno hnízdění druhu v místě, kde byl pozorovaný. Detailní legenda k určení hnízdní kategorie je k dispozici na webu ČSO v pokynech pro mapovatele.

A – Možné hnízdění – Pták zde byl v hnízdním období pozorován, případně i zpíval.

B – Pravděpodobné hnízdění – Pták byl pozorovaný pravidelně, přítomen byl celý pár, probíhal tok, páření nebo stavba hnízda.

C – Prokázané hnízdění – Nalezeno hnízdo s vejci, mláďaty nebo čerstvě vyvedená mláďata. Potvrdit hnízdění je nejsnazší pozorováním rodičů, kteří přináší mláďatům v zobáku potravu nebo vynáší z hnízda jejich trus.

Kriticky ohrožení ptáci

Luňák červený – B – Dravý pták. Tento nezaměnitelný pestře zbarvený dravec je snadno identifikovatelný v letu podle hluboce vykrojeného ocasu. Šíří se k nám v posledních letech se zemědělských oblastí v nižších nadmořských výškách. Nejsnáze ho spatříme kroužit nad loukami a poli, když vyhledává mršiny. Hnízdí na několika místech v Podkrkonoší. Přestává patřit mezi kriticky ohrožené živočichy.

Luňák hnědý – B – Dravý pták. Monotónně hnědý dravec s méně vykrojeným ocasem než předchozí druh. I v rámci celého Česka je vzácnější než luňák červený. Do Podkrkonoší pravidelně zalétá při hledání potravy. Jeho hnízdo zde zatím nebylo objeveno.

Morčák velký – A – Vrubozobý pták. Velmi nápadná kachna díky velké ploše bílé barvy v opeření. Do Krkonoš se šíří proti proudu řek. Jeho hnízdění bylo poprvé prokázáno na Jizeře. Vyskytuje se pravidelně i na Labi v Podkrkonoší, kde prozatím jeho hnízdo nebylo nalezeno. Jako jediný pták z tohoto seznamu není obsažen v Atlasu hnízdního rozšíření Krkonoš. Zařadila jsem ho vzhledem a aktuálně prokázanému hnízdění. Z mého pohledu by už neměl by být zařazen mezi kriticky ohrožené druhy.

Slavík modráček tundrový – C – Pěvec. Vyskytuje se v nejvyšších částech hor na vrcholových rašeliništích. Objevil se zde teprve před čtyřmi desítkami let. Nejdříve množství ptáků přibývalo, jeho početnost dosáhla vrcholu na přelomu tisíciletí a v současnosti zde žije posledních několik párů. Vzhledem k postupnému vysychání vrchovišť zde nemá moc velkou šanci na přežití do dalších let. Jako jeden z mála dálkových migrantů tráví zimu v Asii.

Sokol stěhovavý – C – Dravý pták. Dlouhá desetiletí patřil mezi lokálně vyhynulé druhy. Dnes hnízdí několik párů v plochých výklencích skalních stěn, často v ledovcových karech. Začíná hnízdit velmi časně z jara a je velice citlivý na vyrušování na hnízdišti. V bezprostředním okolí jeho hnízd se nenachází žádné turistické stezky. Na první pohled vypadá v letu jako poštolka, spolehlivě ho odlišíme podle chybějící černé pásky na konci ocasu.

Strnad luční – C – Pěvec. Velmi rychle se šířící druh. Dříve obýval pouze louky s křovinami v nížinách. Do Krkonoš se rozšířil od jihovýchodu. Postupně osídlil louky v podhůří a dostal se i na horské luční enklávy. Pozorován byl v nadmořské výšce téměř 1000 m n.m. Často zpívá na vrcholcích keřů nebo na drátech elektrického vedení. Na vhodných místech uslyšíme jednoho zpívajícího samce na každé mezi. V žádném případě už nepatří mezi kriticky ohrožené druhy.

Silně ohrožení ptáci

Bekasina otavní – C – Dlouhokřídlý pták podobný sluce. Nenápadný hnědý středně velký pták s dlouhým zobákem žije na vrcholových rašeliništích. Pro běžného návštěvníka je neviditelná. Prozradí ji nápadný hlas. Začíná se ozývat hned po příletu na hnízdiště v době, kdy ještě neroztály poslední zbytky sněhu. Vydávané zvuky připomínají hodiny, proto se říká hlasu bekasiny tikání. Hlasité a dlouze opakované tik-tak-tik-tak nejde přeslechnout a je nezaměnitelné s jiným ptačím druhem.

Bělořit šedý – C – Pěvec. Nápadný je výrazným bíle zbarveným kostřecem. Odtud pramení jeho pojmenování bělořit. Většinu jich potkáme v dubnu v Podkrkonoší na polích, kdy se zde zdržují na tahu. Díky světlé barvě jsou proti tmavé hlíně velmi nápadní. Jejich typickými hnízdišti jsou bezlesá holá kamenitá místa. Pouhých několik párů hnízdí v nejvyšších polohách v kamenité suti nebo mezi keříky vřesu.

Čáp černý – C – Brodivý pták. Do Podkrkonoší se rozšířil v polovině minulého století. Od té doby se jeho počty pozvolna mírně zvyšují. Obývá klidné lesy v podhůří, kde si staví hnízda v korunách starých převážně listnatých stromů. Živí se rybami, které loví v přilehlých vodních tocích. Při hledání potravy si přivyká na přítomnost lidí a zalétá i na řeky na okraje měst nebo přímo mezi domy na vesnicích.

Datlík tříprstý – C – Šplhavec. Černobílý pták se žlutým peřím na hlavě u samečka. Stal se novým druhem pro Krkonoše teprve nedávno. Jeho domovem jsou horské smrčiny s dostatkem mrtvého dřeva, ve kterém si dlabe hnízdní dutiny i hledá potravu. Současná kůrovcová kalamita nahrává jeho dalšímu šíření.

Drozd cvrčala – B – Pěvec. Nejsnáze ho zastihneme při jarním tahu. Protahuje přes nás ve smíšených hejnech spolu s dalšími druhy drozdů. Cvrčalu poznáme podle menší velikosti, nápadného proužku přes oko a načervenalé barvy na bocích. Jeho domovem jsou lesy severní Evropy.

Dudek chocholatý – A – Dudka zastihneme nejčastěji na tahu v průběhu dubna. Výjimečně se někteří zdrží až do května. Přes Krkonoše přelétají jednotliví ptáci. Mnoho pozorování je z vesnic i měst z prostranství mezi domy, kde jeho přítomnost neunikne pozornosti. Častěji se zdržuje v okolí farem a hnojišť, kde nachází hojnost potravy. Hnízdí v zemědělské krajině Polska s lesostepním charakterem s četnou přítomností jeho hlavní potravy velkého hmyzu.

Holub doupňák – C – Obyvatel převážně bukových lesů se starými doupnými stromy. Přilétá k nám v březnu. Od ostatních holubů ho odlišíme podle tmavé pásky na konci ocasu. Ihned po příletu se ozývá jemným monotónním houkáním. To je doba, kdy nejsnáze zaznamenáme jeho přítomnost v lese. Hnízdí v prostorných dutinách s oválným vchodem, které vydlabává datel.

Chřástal polní – C – Krátkokřídlí. Hnědý pták velikosti kosa. Přilétá k nám pozdě, až v květnu, kdy je dostatečně vysoká tráva, aby se v ním mohl ukrýt. Málokdo ho někdy spatřil na vlastní oči. Jeho přítomnost zaznamenáme hlavně díky výraznému hlasu. Jeho značně hlasité jednotvárné skřehotání je pro něj velmi typické. Začíná v podvečer, vydrží celou noc a končí za svítání. Přes den se ozve ze svého úkrytu velmi zřídka. Jeho oblíbeným prostředím jsou podmáčené podhorské i horské louky. Vystupuje do výšky cca 1000 m n.m.

Jeřábek lesní – A – Hrabavý pták. Můžeme si ho představit jako velkou barevnou křepelku. Obývá husté lesy daleko od lidské civilizace. Spatřit ho v Krkonoších by byl spíš zázrak než pravidlo. Poslední známky o jeho přítomnosti jsou z východní části hor na Rýchorách.

Kavka obecná – C – Pěvec. Velký černošedý pták podobný vráně. Z krkavcovitých má nejjemnější hlas. Je vázaný na lidská sídla. Ke hnízdění využívá otvory a výklenky ve vyšších stavbách. Žije pouze na několika místech v Podkrkonoší, a to ve Vrchlabí a v Jilemnici. Dříve hnízdila i na kostele v Horní Brusnici, než proběhla jeho oprava a vhodné hnízdní dutiny pro kavky zamazali zedníci maltou.

Kos horský – C – Pěvec. Vypadá jako kos černý. Liší se od něj světlými konci per a na hrudi má světlý půlměsíc. Proto se mu dřív říkalo kos turecký. Žije v horách od 1000 m n.m. Nejsnáze se s ním potkáme na jaře, když se vrátí ze zimovišť v severní Africe. To poskakuje po sjezdovkách a po lučních enklávách a hledá v zemi žížaly. V době hnízdění se stahuje do kosodřeviny nebo do horských smrčin a přestává být snadno pozorovatelný.

Krahujec obecný – C – Dravec. Pták velikosti poštolky. Je poměrně hojný, ale žije skrytě v lesích. Proto také uniká pozornosti lidí. Specializuje se na lov ptáků. Nejsnáze ho zahlédneme při útoku na kořist ve křoví nebo v husté vegetaci. Zalétá do vesnic i do měst, kde útočí na návštěvníky krmítek.

Krutihlav obecný – C – Šplhavec. Pták z příbuzenstva strakapoudů a datlů. Jako jediný z našich šplhavců je tažný a není schopný si sám vytesat hnízdní dutinu. Přes Krkonoše pravidelně hojně protahuje na přelomu dubna května. Ozývá se nezaměnitelným pronikavým hlasem, patří mezi nejuřvanější ptáky. Zahnízdí u nás jen výjimečně, často využívá i ptačí budky. Většina tažných ptáků pokračuje na sever do Polska.

Křepelka polní – C – Hrabavý pták. Drobný hnědý bažantovitý pták. Obývá louky s vyšší trávou a okraje polí. Ze zimovišť přilétá podobně jako chřástal polní až začátkem května, kdy je vegetace dostatečně vysoká a zajišťuje bezpečný úkryt před predátory. Vždy navečer ze začíná ozývat známým hlasem pět peněz, pět peněz.

Kulíšek nejmenší – C – Naše nejmenší sova. Žije v jehličnatých a smíšených lesích v podhorských o horských lesích. Specializuje se na lov menších ptáků. Malí pěvci ho v lese často prozradí. Pokud spícího kulíška zpozorují, ve velkých počtech na něj nalétají. Podobně jako ostatní sovy se ozývá už v zimě. Na rozdíl od ostatních můžeme kulíška nejpravděpodobněji zaslechnout ještě před setměním nebo při rozednění. Jeho hlas se vyznačuje vysokými pisklavými tóny. Hnízdí v dutinách po šplhavcích.

Ledňáček říční – C – Srostloprstí. Nezaměnitelný krásně vybarvený pták. Žije v okolí větších vodních toků, ve kterých loví drobné rybky. Hloubí si nory v kolmých březích i na vhodných místech dál od vody. Ve svém teritoriu má svá oblíbená místa, kde pravidelně vysedává a loví.

Lejsek malý – C – Pěvec. Malý pták podobný července, jen jeho červená skvrna na hrudi je menší. Zimuje až v Asii a přilétá k nám jako jeden z posledních jarních navrátilců. Obývá bukové lesy se starými stromy. Loví ve velké výšce v korunách buků, kde ho jen stěží spatříme. Prozradí ho ale výrazný hlas s charakteristickým nápěvem. Zpívá jen krátce, mezi 10. květnem a začátkem června.

Linduška horská – C – Pěvec. Malý hnědý ptáček žijící na vrcholech nejvyšších hor v alpínské tundře. Vyhovují jí skalnaté srázy, kamenná moře a suťoviště. Všechny naše lindušky jsou si vzhledem velmi podobné. Linduška horská má z nich nejhlasitější projev. Zpívá za letu a při tom se přemisťuje mezi dvěma i dost vzdálenými místy.

Ostříž lesní – A – Dravec. Do Podkrkonoší pouze výjimečně zalétá. Obývá nižší polohy, má rád místa s větším výskytem vodních ploch. Je velmi rychlým lovcem. Jeho hlavní potravou jsou vážky a vlaštovkovití ptáci. Rád loví v koloniích břehulí, pro které v okolí Krkonoš ale nemáme vhodné kolmé stěny v hlíně nebo písku.

Pěnice vlašská – B – Pěvec. Vzácný host, který jen nepravidelně zavítá do nejteplejších oblastí Podkrkonoší. Mezi jeho oblíbená stanoviště patří lesostepní oblasti, kde se střídají louky s porosty hustých keřů.

Pěvuška podhorní – C – Pěvec. Malý otužilý pták přizpůsobený životu v nejvyšších polohách hor. Pěvušku u nás potkáme hlavně na vrcholu Sněžky nebo na skalních výchozech pod jejím vrcholem. Není moc plachá a pohybuje se i mezi turisty, dokud jich tam není nadměrné množství. Dřív byla hojnější i v karu Sněžných jam, ale její pozorování zde jsou v posledních letech čím dál vzácnější.

Pisík obecný – A – Dlouhokřídlí. Pravidelný host při okraji vodních nádrží a rybníků. Prolétá přes naše území v dubnu a rád se nějaký čas pozdrží, aby doplnil energii na cestu. Pobíhá při okraji vodní hladiny, kde hledá hmyz a různé bezobratlé živočichy. Hnízdit odlétá do severnějších částí Evropy.

Skřivan lesní – A – Pěvec. K zastižená býval nejčastěji v březnu během tahu. Má rád teplá stanoviště, jako jsou vinohrady a suché osluněné louky. Z dosud neznámých důvodů se mu v našich horách zalíbilo a v roce 2020 jsme objevili desítku zpívajících samců v podhůří i vysoko v horách v nadmořské výšce i přes 1000 m.

Sýc rousný – C – Sova. Menší až středně velká sovy hnízdící v dutinách po datlu černém. Žije ve vyšších nadmořských výškách, kam už nezasahují teritoria agresivního puštíka obecného. Jeho domovinou jsou oblasti od 800 m n.m., nad kterou už se puštíkům nedaří. Jeho hlas zní jakou houkání vlaku. Pokud tedy v noci v horách zaslechnete vlak, nenechejte se zmýlit.

Tetřívek obecný – C – Hrabavý pták. Typický obyvatel našich horských plání. K životu potřebuje pestrou mozaiku stanovišť. Jako tokaniště si vybírá volné přehledné prostory s možností úkrytu, mláďata vychovává na rašeliništích a v lesích s podrostem borůvčí, zimuje v horských smrčinách. V severnějších oblastech Evropy žije i v nížinách.

Včelojed lesní – B – Dravec. Velmi se podobá kání lesní, a to jak velikostí, tak i zbarvením. Na rozdíl od ní se živí hmyzem. Nejraději vyhrabává ze země hnízda zemních vos. Mláďatům přináší na hnízdo plástve plné tučných vosích larev. Díky své potravní preferenci je tažný a přilétá k nám poměrně pozdě. Musí počkat, než se v okolí hnízdiště bude vyskytovat dostatek hmyzu.

Žluva hajní – C – Pěvec. Výrazně zbarvený žlutočerný pták s krásným libozvučným hlasem. Žije v korunách stromů a i přes výraznou barvu peří ji nepatříme snadno. Najdeme ji nejspíše v lužních porostech s listnatými stromy okolo vodních toků. Je obyvatelkou teplých poloh, ale s oteplováním klimatu se šíří i k nám do podhůří a šance na její spatření se stále zvyšují.

Ohrožení ptáci

Bramborníček černohlavý – B – Pěvec. Obyvatel teplých luk s roztroušenými křovinami. Do nejteplejších oblastí podhůří zavítá jen výjimečně.

Bramborníček hnědý – C – Pěvec. Obývá vlhké, často i podmáčené louky v podhůří i ve vyšších horských polohách na lučních enklávách. Má nevýrazný hlas. Sedává nízko nad zemí na místech, odkud může snadno vyhlížet létající hmyz. Často posedává na kůlech nebo na natažených drátech ohradníků. Vystačí si ale i jen s vyššími bylinami.

Čáp bílý – C – Všeobecně známý pták. U nás hnízdí na nepoužívaných továrních komínech nebo umělých podložkách vysoko nad zemí v blízkosti lidí. V jiných krajích najdeme jeho hnízda i na střechách domů nebo na elektrických sloupech. Dává přednost oblastem s vlhkými loukami, na kterých nachází dostatek obojživelníků nebo hrabošů.

Čírka obecná – A – Vrubozobý pták. Vzácně ji potkáme na jaře na tahu na vodních plochách v podhůří. K život potřebuje mělké rybníky nebo jezera s dostatkem pobřežní vegetace a vodních rostlin.

Hýl rudý – C – Pěvec. středně velký pták s libozvučným hlasem. Patří mezi několik málo našich pěvců, kteří odlétají zimovat do Asie. V květnu se vrací do hor, kde dává přednost středním až vyšším nadmořským výškám. Nejčastěji zaznamenáme jeho přítomnost na vrcholu nevysokého solitérního stromu, odkud zpívá. V okolí jeho hnízdiště se vyskytují prameniště, vlhké louky nebo stružky s tekoucí vodou.

Jestřáb lesní – C – Dravec. Velký pták velikosti káně. Žije skrytě v lesích, spatříme ho málokdy. Loví i větší ptáky a savce, například tetřívky a zajíce. Největší šance na jeho zahlédnutí je na lesních pasekách, průsecích nebo když příležitostně přelétá nad otevřenou krajinou.

Koroptev polní – C – Hrabavý pták. V zemědělské krajině Podkrkonoší se vyskytuje už jen velice vzácně. Vyhovují jí okraje polí nebo dočasně neobdělávané kusy pozemků, kde nachází vhodné úkryty mezi pleveli vyššího vzrůstu.

Krkavec velký – C – Pěvec. Z kdysi velmi vzácného ptáka se stal běžný obyvatel lesů i otevřené krajina. Krouží nad poli v podhůří stejně jako nad horskými hřebeny. Ze vzduchu vyhlíží na zemi mršiny. K velké mrtvole se slétají krkavci z širokého okolí. Desítky jedinců na jednom místě nejsou výjimkou. Jeho skřípavý hlas je mnohým lidem na poslech nepříjemný.

Lejsek šedý – C – Pěvec. Nejmíň nápadný ptáček z celé naší avifauny. Je malý, nenápadně hnědý, žije vysoko v korunách stromů a zpívá tichým nezajímavým hlasem. Nejčastěji si ho všimnu, když loví létající hmyz někde z vrcholu velkého keře nad řekou.

Moták pochop – B – Dravec. Osidluje okolí vodních ploch, kde si na zemi v rákosinách staví hnízdo. Do Krkonoš se pouze občas zatoulá. Vhodné stanoviště pro jeho hnízdění u nás chybí.

Ořešník kropenatý – C – Pěvec. Velký hnědý pták velikosti sojky, s masivním zobákem. Je doma v jehličnatých lesích až k horní hranici lesa. Když objevím jeho teritorium, pravidelně ho v těchto místech potkávám několik let. V zimě se stahuje do nižších poloh a často zalétá i do zahrad. Ve velkém zde hoduje na zapomenutých ořechách.

Rorýs obecný – C – Svišťoun. Tento pták tráví většinu svého života ve vzduchu. Pouze v období hnízdění dosedá na své hnízdo. Vejce snáší na holý podklad v otvorech pod střechami nebo ve hnízdních budkách na výškových budovách. Aby byl schopný se rozlétnout, potřebuje startovat alespoň z úrovně třetího patra nad volnou plochou.

Slavík obecný – A – Pěvec. Do podhůří se příležitostně zatoulá až v posledních letech. Jeho domovem jsou pásy pobřežní vegetace v teplých částech našeho území. Vlivem globálního oteplování se tu s ním můžeme do budoucna setkávat pravidelněji. Známý je pro svůj dlouhý melodický zpěv, který začíná vydávat v podvečera vydrží zpívat dlouho do noci.

Sluka lesní – C – Dlouhokřídlí. Tajemný a skrytě žijící pták horských jehličnatých lesů. Na jaře sameček za soumraku a za svítání proletuje po okrajích lesních porostů a hledá při tom samičku. Během letu vydává hluboké zvuky (kvorkání), střídající vysoké pískání. Sluky přilétají do hor, jen co roztaje sníh a vydrží zde do zámrazu. Potravu si umí najít pouze v měkké půdě, do které zapichují svůj dlouhý citlivý zobák.

Ťuhýk obecný – C – Pěvec. Obývá prosluněné louky v podhůří a nižších nadmořských výškách hor. Hnízdí v hustých trnitých křovinách. Vydává jen nevýrazný vrzavý hlas, který ho nejčastěji prozradí z vrcholku keře nebo nižšího stromu. Jako jeden z mála pěvců je schopen ulovit i menší obratlovce.

Vlaštovka obecná – C – Pěvec. Doprovází lidská sídliště. Hnízdí nejen v podhůří, ale i v horách na několika farmách, kde najde vhodný podklad na stavbu hnízda. Ta si staví z bláta promíchaného se slinami a vyztužuje je stébly trav. Vždy zalétá až dovnitř budov, na venkovní stěny lepí svá hnízda pouze jiřičky.

Výr velký – C – Naše největší sova. Vyhledává oblasti s výskytem skal, kde v suchu pod převisy vychovává svá mláďata. Může využít i opuštěná hnízda krkavcovitých ptáků v jehličnatých lesích. Dokáže ulovit i větší savce, jako zajíci nebo mláďata srn. Dokáže úspěšně ulovit i ježka. Z našich sov má nejhlubší hlas. Za lednových a únorových nocí se ozývá krátkým houkáním, které se šíří daleko do okolí.

Ostatní obratlovci

Kriticky ohrožení kruhoústí, ryby, obojživelníci a plazi

Mihule potoční – Kruhoústí. Osidlují čisté potoky a menší řeky. Larvy zvané minohy žijí nenápadně zavrtané v bahně. Po dospění plavou ve vodním proudu jako ryby. Nepřijímají potravu a po vytření hynou podobně jako lososi. V Krkonoších žijí v některých částech Jizery a v potocích východní části podhůří. V Česku bylo vyhlášeno 23 evropsky významných lokalit na ochranu tohoto druhu, Všechny jsou ale mimo Krkonoše.

Zmije obecná – Jediný jedovatý plaz v Česku. Žije ve vyšších nadmořských výškách a vyhledává zamokřená území, jako louky a rašeliniště. V horách je rozptýlená poměrně rovnoměrně. Nejsnáze je můžeme spatřit, když se po ránu sluní na kamenech nebo na kamenných zídkách. Chladnějšímu podnebí se přizpůsobila tak, že rodí živá mláďata. Nejaktivnější je při teplotách okolo 20 °C. Samci jsou zbarveni šedě, samice víc do hněda. Přibližně 6 % procent krkonošských zmijí je černých. Díky tmavé barvě se snáz prohřívají.

Silně ohrožení kruhoústí, ryby, obojživelníci a plazi

Čolek horský – Obojživelník. Nejběžnější z čolků ve středních a vyšších nadmořských výškách. Od dubna do léta žijí ve vodě, kam se přesouvají hned po probuzení ze zimního spánku. Najdeme je většinou v tůních nebo menších rybníčcích, kde nejsou ryby, které by mohly ulovit jeho larvy. Nejvýše se vyskytují až na vrchovištích na náhorních plošinách. V létě se přesouvají na souš. Přes den se ukrývají se v listí nebo v dutinách v zemi. Na lov se vydávají v noci, proto je potkáme jen zřídka. Zimují od října ve vodě i na souši v zámrzné i nezámrzné hloubce.

Čolek obecný – Obojživelník. V Česku se s tímto čolkem potkáme nejčastěji. V Krkonoších je hojnější v podhůří než výše v horách. Nevadí mu ani jehličnaté lesy. Na jaře žije v lesních tůních a hlubokých kalužích bez přítomnosti ryb. V létě vylézá z vody jako předchozí druh a stěhuje se do lesů. Zimu přespává ve vodě i na souši v zámrzné i nezámrzné hloubce.

Čolek velký – Obojživelník. Nejvzácnější z čolků, v Krkonoších žije jen na jednom místě ve středním podhůří. Je o polovinu větší než předchozí dva druhy.

Mlok skvrnitý – Jedovatý obojživelník. Žije ve vlhkých listnatých lesích v podhůří. Probouzí se hned po roztání sněhu. Nevídáme ho moc často, protože je aktivní hlavně za soumraku a v noci a za deště, kdy my lidé zalézáme do svých domovů. Na jaře nacházíme tlusté březí samice, které se stahují k vodě a kladou do ní larvy s už vyvinutými končetinami. Zimu přečkává zahrabaný pod povrchem v zámrzné i nezámrzné hloubce.

Ještěrka obecná – Plaz. Nejhojnější ještěrka v Česku. Vyhledává suchá osluněná místa, ideálně meze, výchozy skal, svažité louky a klidné zahrady bez přítomnosti psů. Na naší zahradě se jim líbí nejvíc na kompostu. V horách žije ponejvíce v podhůří, nedostává se do výšek nad 600 m n.m. V chladnějších polohách výše v horách už není dostatek tepla na to, aby se z jejich kožovitých vajec zahrabaných v zemi dokázaly přes léto vyvinout mláďata, která se líhnou na přelomu léta a podzimu. Zimuje většinou v nezámrzné hloubce poblíž místa, kde se vyskytuje po zbytek roku.

Ještěrka živorodá – Nejhojnější plaz v Krkonoších. Daří se ji v podhůří i na nejvyšších horských vrcholech. Svojí živorodostí se přizpůsobila chladnějšímu klimatu. Žije jak na suchých místech, tak na vlhčích loukách nebo rašeliništích. Často ji vídám slunit se na povalových chodnících. Největší koncentrace zvířat bývá na nově vzniklých pasekách po těžbě dřeva, kde nachází množství úkrytů pod kůrou a dostatek potravy. Jako jediná z našich ještěrek dokáže probíhat pod vodou a krátce se skrývat pod vodní hladinou. Zimu tráví zahrabaný v zemi v zámrzné i nezámrzné hloubce.

Slepýš křehký – Plaz. Tento beznohý ještěr je hojným obyvatelem stinných míst v podhůří a nižších polohách hor. Nevyhýbá se ani místům v blízkosti lidí. Proto ho často můžeme najít rozjetého koly aut na cestách a silnicích. Oproti ještěrkám vyhledává více stinná a vlhčí místa. Dokáže žít jak v zahradách, tak v jehličnatých lesích. Aktivní je přes den, proto se s ním v přírodě často potkáváme. Když odpočívá, najdeme ho pod kameny, trouchnivějící kůrou nebo v listí. V nebezpečí ohrožení života dokáže odlomit koncovou část ocásku jako ostatní ještěrky. Zimu tráví zahrabaný v zemi v zámrzné i nezámrzné hloubce.

Užovka hladká – Plaz. Teplomilný druh, který žije pouze v podhůří na několika vhodných suchých slunných místech. Kresbou na zádech se podobá zmiji, což jí často stojí život. Oproti chladno- a vlhkomilné zmiji však vyhledává úplně rozdílná prostředí. Tento had je vejcoživorodý, po nakladení vajec na konci léta se z nich hned líhnou malé užovky. Vůči svému okolí je dost agresivní. Kouše s oblibou jak lidi, tak příslušníky vlastního druhu. Zimu tráví ve štěrbinách v zemi v nezámrzné hloubce.

Ohrožení kruhoústí, ryby, obojživelníci a plazi

Střevle potoční – Ryba. Drobná rybka, která žije v chladných proudících vodách bohatých na kyslík v pstruhovém a lipanovém pásmu. Po pstruhovi a vrance je to třetí ryba, kterou najdeme ve vodním toku směrem od ramene. Ve vyšších polohách může žít i v rybnících nebo nádržích. Je vysoce citlivá na čistotu vody. Vystupuje do nejvyšší nadmořské výšky 900 m. K životu potřebuje množství úkrytů při březích a pod kameny. Zdržuje se v hejnech v klidnějších tůních mimo hlavní proud potoka nebo řeky. V místech, kde nevymizela, tvoří hlavní potravu vzrostlých pstruhů.

Vranka obecná – Ryba. Žije na některých místech v Jizeře, na Labi, v Úpě a některých jejich přítocích. Aktivní je v noci. K životu potřebuje rychle proudící vody s kamenitým a štěrkovitým dnem. Většinu života tráví ukrytá pod kameny. Na spodní stranu kamenů také lepí samice své jikry, které hlídá samec až do jejich vylíhnutí. Je citlivý na zvýšenou kyselost vody. Na ochranu této malé rybky byla vyhlášena Evropsky významná lokalita Krkonoše.

Ropucha obecná – Obojživelník. Jeden z pouhých dvou druhů žab žijících v Krkonoších. Najdeme ji v podhůří a v horách převážně ve středních nadmořských výškách. Nejčastěji ji spatříme v dubnu v čase rozmnožování. To se stahuje do stojatých vod, kde nežijí ryby. V této době nemůžeme přeslechnout skřehotavé kuňkání samců. Má jen slabý hlas, protože nemá vyvinuté rezonátory jako jiné žáby. Díky tomu, že se ozývá přímo nad vodní hladinou, je její hlas slyšitelný na vzdálenost i několika desítek metrů. Samice kladou do spleti rostlin dlouhé řetězce vajíček. malé ropušky se koncem jara vydávají na cestu z vody do okolních lesů. Zimují na souši v zámrzné i nezámrzné hloubce.

Užovka obojková – Plaz. Nejhojnější had v Česku. Běžný v blízkosti tekoucích vod i stojatých vodních ploch s dostatkem obojživelníků v okolí. V Krkonoších žije v podhůří a v nižších částech hor. Umí dobře plavat. Za nejteplejších dní se vyhřívá pod vodní hladinou. Je vejcorodá. Vejce klade začátkem léta na vlhká teplá místa do trouchnivějícího materiálu nebo tlejících zbytků rostlin. V oblibě má i komposty v zahradách. Zimuje ve štěrbinách v zemi, v norách hlodavců nebo i v hromadě dřeva v zámrzné hloubce.

Doplňující informace

Červený seznam vyhynulých a ohrožených druhů živočichů v české části Krkonoš, Opera Corcontica, Jiří Flousek, Jan Vaněk, 1987

Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci, Příroda, Karel Chobot, Michal Němec, 2017

European Red List, Červený seznam evropských druhů

The IUCN Red List of Threatened Species, celosvětový Červený list vytvořený mezinárodním svazem ochrany přírody IUCN

Chráněné naleziště Herlíkovické štoly: Významné zimoviště netopýrů (Chiroptera) v Krkonoších, Opera Corcontica 1989, Jiří Flousek

Ptáci Krkonoš. Atlas hnízdního rozšíření 2012–2014, Jiří Flousek, Božena Gramsz, 2015

Vydryonline.cz, web zabývající se vydrou říční

Selmy.cz, web zabývající se velkými šelmami

Ceson.org, web České společnosti pro ochranu netopýrů

Temná budoucnost mloka skvrnitého, časopis Sedmá generace, Karolína Poláčková

Karty druhů, nálezová databáze ochrany přírody, kterou spravuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.

Atlas krkonošské fauny, Jan Vaněk, Jiří Flousek, Jan Materna, Karmášek 2011

Obojživelníci a plazi České republiky, Ivan Zwach, Grada Publishing 2009

Související příspěvky

---

---

---

---