Chráněné rostliny Krkonošského národního parku

V Krkonoších najdeme přes 1200 druhů cévnatých rostlin. Mnohé z nich patří k velmi vzácným a unikátním pro Česko i pro naše hory. Spousta z nich patří také mezi druhy chráněné. Které krkonošské rostliny jsou pod zákonnou ochranou jsem se však nikde nedozvěděla. A tak jsem si jejich seznam z dostupných dat sestavila.

Jak jsem tvořila seznam chráněných druhů?

Z vyhlášky Ministerstva životního prostředí 395/1992 Sb. jsem zkopírovala všechny chráněné rostliny. Podle údajů z nálezové databáze Pladias jsem z nich vyfiltrovala ty, které stále v Krkonoších rostou. Vyřadila jsem druhy vyhynulé i ty pravděpodobně vymizelé, které v tomto století ještě nikdo nenašel. Pokud by se přesto jednotlivé kusy v následujících letech objevily, s velkou pravděpodobností stejně vymřou v následujících dekádách.

Možná má slova vyzní hodně cynicky, ale klimatická změna se ani našim horám nevyhýbá. Postupné oteplování má na chladnomilnou květenu zásadní vliv a vzácné horské druhy se budou spíš vytrácet, než aby jich přibývalo.

Poslední 23. verze vyhlášky je z 1. 8. 2018, a přesto nedrží krok s posledními poznatky přírodních věd. Spousta druhů se ve vědeckém světě přizpůsobila své pojmenování novým objevům. Legislativa tedy chrání mnohé druhy, které podle pojmenování vlastně ani neexistují.

Mezi chráněnými druhy chybí většina endemitů. Konkrétně mám na mysli třeba jestřábníky. Ty paradoxně chráněné nejsou vůbec, přestože Krkonoše jsou jediným místem na světě, kde se některé z nich vyskytují.

Přesnější pohled na vzácnost a míru ohrožení jednotlivých druhů nabízí Černý a červený seznam cévnatých rostlin Krkonoš. Černý seznam obsahuje druhy vyhynulé a nezvěstné, červený seznam druhy vzácné a ohrožené. Byl sestaven v roce 2009 a obsahuje údaje pro českou i polskou stranu hor.

Jak se orientovat v následujícím textu?

Ve vytvořeném druhovém seznamu chráněných rostlin jsem ponechala na prvním místě pojmenování převzatá z legislativy. Pro lepší orientaci následuje v závorce i název, který botanici aktuálně používají.

Představení druhů začíná ohroženými rostlinami, následují silně ohrožené a až na konci uvádím ty ohrožené kriticky. Je to z důvodu, že většinu rostlin „pouze“ ohrožených může běžný návštěvník hor spatřit, aniž by porušil pravidla omezení vstupu do některých částí národního parku. Silně ohrožené druhy už tak často neobjevíme, ale úplně nemožné to také není. Kriticky ohrožené žijí převážně v karech nebo na rašeliništích, kam je nám běžným návštěvníkům hor vstup zapovězený.

Druhy, které jsem měla možnost vidět v Krkonoších na vlastní oči na běžně přístupných místech, jsou zvýrazněné podtržením. U nich máte velkou šanci, že je v horách najdete i vy. Některé druhy se mi povedlo v přírodě i fotograficky zdokumentovat. Obrázky těch nejohroženějších rostlin jsou však pořízené ve vrchlabské genobance, o kterou se starají botanici z KRNAP. Doporučuju ji v některém z příštích dnů otevřených dveří navštívit. Uvidíte tam mnohé vzácné květy, které v horách na vlastní oči nikdy nespatříte.

Ohrožené druhy rostlin

Kapradiny, plavuně a přesličky

Hadilka obecná (hadí jazyk obecný) – Kapradina tvarem podobná květu kaly. Jeden z nejohroženějších druhů krkonošské květeny. V Červeném seznamu zařazený jako kriticky ohrožený. Zamokřené louky.

Pérovník pštrosí – Mohutná kapradina. Vlhká stinná stanoviště na několika místech v podhůří.

Plavuň pučivá – Horské jehličnaté lesy, hojná.

Plavuník Zeilerův – Převážně druhotná stanoviště na sjezdovkách.

Plavuník zploštělý – Převážně druhotná stanoviště na sjezdovkách.

Vranec jedlový – Nízká plavuň. Horské smrčiny, alpínské louky, hojný v alpínském stupni.

Vratička měsíční – Nízká kapradina. Horské louky pod i nad hranicí lesa, široké rozpětí stanovišť.

Trávy a traviny

Tuřice (ostřice) Davallova – Podhorské zrašeliněné louky a slatiniště.

Kvetoucí byliny

Bledule jarní – Listnaté lesy podhorského stupně, prameniště, luční mokřady.

Česnek hadí – Trávníky a vysokobylinné nivy okolo horní hranice lesa, ledovcové kary.

Hořepník tolitovitý (hořec tolitovitý) – Květnaté horské louky, okraje lesů, paseky. Hojný.

Klikva bahenní – Vrchoviště a přechodová rašeliniště.

Koniklec bílý (koniklec alpínský bílý) – Smilkové louky v nejvyšších polohách hor.

Koprník štětinolistý – Horské louky převážně v západní části hor, šíří se dále na východ.

Kruštík tmavočervený – Teplomilnější druh světlých strání s vápencovým podložím.

Kýchavice bílá (kýchavice bílá Lobelova) – Vlhké horské i podhorské louky, prameniště, ledovcové kary, hojná.

Lilie zlatohlávek (lilie zlatohlavá) – Listnaté lesy podhorského stupně, alpínské nivy na svazích ledovcových karů.

Měsíčnice vytrvalá – Stinné vlhé listnaté lesy podhorského stupně (bučiny, javořiny, olšiny), vysokobylinné nivy v karech.

Okrotice bílá – Teplomilnější druh světlých listnatých lesů a strání.

Oměj šalamounek – Horské přípotoční nivy, ledovcové kary, poměrně hojný.

Oměj pestrý – Vlhké louky, prameniště, ledovcové kary.

Pětiprstka žežulník – Květnaté horské louky.

Prha chlumní, prha arnika – Květnaté horské louky. Byla ve velkém sbírána laboranty pro léčivé účinky.

Prostřelenec (hořec) křížatý – Na loukách při úpatí Krkonoš.

Prstnatec májový – Mokřady a vlhké louky, hojný.

Prstnatec listenatý (prstnatec plamatý Fuchsův) – Lesní okraje, podél cest, místy hojný.

Sněženka předjarní (sněženka podsněžník) – Druhotný výskyt v blízkosti lidských obydlí, převážně v západní části podhůří.

Tolije bahenní – Vlhké skály v ledovcových karech, prameniště, slatinné louky v nižších polohách.

Úpolín evropský (úpolín nejvyšší) – Vlhké louky v podhůří, ledovcové kary.

Vachta trojlistá – Rašelinné louky, prameniště v nižších částech hor.

Vemeník dvoulistý – Louky a okraje lesů v nižších částech hor.

Vemeník zelenavý – Louky a okraje lesů v nižších částech hor, většinou pouze v jejich západní polovině.

Zvonek český – Květnaté horské louky, místy hojný. Endemit.

Stromy, keře a polokeře

Kyhanka sivolistá – Severská rašeliniště (vrchoviště), glaciální relikt.

Šicha obojaká (šicha oboupohlavná) – Balvanité svahy nad horní hranicí lesa i rašeliniště.

Vrba plazivá – Nízký keř, slatinné louky v podhůří.

Silně ohrožené druhy rostlin

Kapradiny, plavuně a přesličky

Cídivka (přeslička) přezimující (přeslička zimní) – vlhká místa v údolí řek v podhůří jediná lokalita ve východních Krkonoších.

Jinořadec kadeřavý – Kapradina. Kamenné sutě nad horní hranicí lesa a v údolí Jizery. Roste jen na kyselém podkladu. Jeden z nejohroženějších druhů krkonošské květeny.

Plavuník alpský (plavuník alpínský) – Alpínský stupeň, subalpínské louky, sjezdovky.

Plavuník Isslerův – Alpínský stupeň, subalpínské louky, sjezdovky

Vraneček brvitý – Plavuň. Převážně ledovcové kary.

Trávy a traviny

Bahnička chudokvětá – Pravidelně zaplavovaná místa slatinišť, s oblibou na vápnité půdě.

Kostřava peřestá – Skalní stěny a sutě v ledovcových karech na zásaditém podkladu (Kotelní jámy, Malá Sněžná jáma, Čertova zahrádka a Rudník v Obřím dole).

Lipnice plihá – Vlhké stinné skalní suti v ledovcových karech, svahy Sněžky a skalky nad horní hranicí lesa.

Ostřice chudá (ostřice vrchovištní zaplavovaná) – Přechodová rašeliniště vyšších poloh.

Ostřice mokřadní (ostřice bažinná) – Nápadné porosty na březích rašelinných jezírek. Světliny v jehličnatých lesích i nad horní hranicí lesa.

Ostřice plstnatoplodá – Jediná lokalita, Návorská jáma v Labském dole.

Suchopýrek alpský (suchopýrek alpinský) – Vlhké skály, prameniště, ledovcové kary.

Třtina pobřežní – Náplavy Jizery od Jablonce nad Jizerou po proudu. Místy tvoří souvislé porosty.

Kvetoucí byliny

Běloprstka horská (běloprstka bělavá) – Květnaté horské louky, tundrové krátkostébelné trávníky.

Hořec šumavský (hořec panonský) – Tundrové trávníky na svazích jedné z nejvyšších hor. Pravděpodobně není v Krkonoších původní.

Hořepník luční (hořec hořepník) – Vlhké světlé louky, teplomilnější druh. Jediný nález v roce 2011.

Hvozdík pyšný (hvozdík pyšný alpínský) – Horské louky, skalnaté svahy pouze na české straně Krkonoš.

Chrpa horská – V Krkonoších není původní. Louky v blízkosti lidských sídel.

Chudina zední – Okolí železničních tratě ve Svobodě nad Úpou.

Jednokvítek velekvětý – Vlhká místa v lesích a křovinách, především na vápencích v nižších částech hor.

Jestřábník alpský – Kamenité tundrové trávníky ve vyšších partiích hor, louky nad horní hranicí lesa, místy hojný.

Korálice trojklanná (korálice trojklaná) – Vlhká místa ve stinných lesích, převážně bučiny, v nižších částech hor.

Kosatec sibiřský – Neudržované vlhké mokřadní louky v podhůří.

Kropenáč vytrvalý – Prameniště, vlhké horské louky.

Kruštík bahenní – Vlhká a světlá místa v nižších polohách hor.

Lilie cibulkonosná – Vysokostébelné trávníky ve středních polohách hor, pravděpodobně v Krkonoších není původní.

Lomikámen latnatý (lomikámen vždyživý) – pravděpodobně druhotný výskyt na vápencových územích v údolí Jizerky.

Lomikámen vstřícnolistý – Vlhké skály a kamenité sutě na zásaditém podkladu v ledovcových karech (Kotelní jámy, Malá Sněžná jáma, Obří důl).

Oměj tuhý – Vysokostébelné nivy v horských karech.

Prstnatec bezový – Sušší podhorské louky.

Prvosenka nejmenší – Strmé svahy, ledovcové kary, pukliny skal v nejvyšších polohách hor.

Rosnatka okrouhlolistá – Vrchoviště a přechodová rašeliniště.

Stračka vyvýšená – Vysokobylinné horské louky, ledovcové kary.

Šafrán bělokvětý – Krátkostébelné horské a podhorské louky, pravděpodobně druhotný výskyt.

Šafrán karpatský – Krátkostébelné horské a podhorské louky, druhotný výskyt.

Tučnice obecná – Vlhká místa v blízkosti vysokobylinných niv ve vyšších částech hor. Pravděpodobně v Krkonoších není původní.

Vemeníček zelený – Květnaté horské louky, pastviny v nižších částech hor.

Větrnice (sasanka) narcisokvětá – Vysokobylinné nivy, ledovcové kary.

Violka žlutá (Violka žlutá sudetská) – Smilkové louky, květnaté horské louky.

Všivec mokřadní (všivec lesní) – Rašelinné louky ve středních polohách hor.

Zdrojovka pobřežní (zdrojovka potoční) – Nízká poléhavá bylina. Prameniště, okraje potoků, zaplavovaná místa.

Stromy, keře a polokeře

Jalovec obecný nízký – Kamenité louky nad horní hranicí lesa.

Ostružiník moruška – Severská rašeliniště (vrchoviště), nízké klečové porosty na hřebenových vrchovištích, glaciální relikt.

Šicha černá – Rašeliniště, zamokřené půdy.

Kriticky ohrožené druhy rostlin

Kapradiny, plavuně a přesličky

Jazyk jelení (jelení jazyk celolistý) – Zastíněná místa v listnatých lesích v nižších polohách západní části Krkonoš.

Kapradina hrálovitá – Ledovcové kary (Kotelní jámy, Sněžné jámy). Jeden z nejohroženějších druhů krkonošské květeny.

Plavuník trojklasý (plavuník cypřiškovitý) – Vřesoviště, sjezdovky.

Vratička heřmánkolistá – Nízká kapradina. Krátkostébelné trávníky.

Trávy a traviny

Bika klasnatá – Nezapojené alpínské trávníky, suťoviště.

Ostřice pochvatá – Vlhké travnaté terásky na prameništích a v blízkosti potůčků v ledovcových karech na zásaditém podloží.

Ostřice pozdní krkonošská (Ostřice krkonošská) – Mokré slatinné louky a terásky nad horní hranicí lesa ve Velké Kotelní jámě

Ostřice skalní – Trávníky na skalních výchozech bazických hornin. Jediná lokalita v Ostřicové rokli ve Velké Kotelní jámě, několik stovek rostlin. Jeden z nejohroženějších druhů krkonošské květeny.

Ostřice tmavá – Trávníky nad horní hranicí lesa.

Ostřice vláskovitá – Travnaté terásky ledovcových karů na výchozech zásaditých hornin (Kotelní jámy, Malá Sněžná jáma, Obří důl, Kar Malého Stawu).

Kvetoucí byliny

Blatnice bahenní – Nízká rostlina s nápadnými plody, připomínající trávu. Vrchoviště ve vyšších částech hor.

Bradáček srdčitý – Miniaturní orchidej rostoucí na rašeliništích. Jeden z nejohroženějších druhů krkonošské květeny.

Hořec tečkovaný – Pravděpodobně v Krkonoších vysazován v blízkosti lidských sídel. Oddenky byly sbírány a používány jako léčivá rostlina.

Hořeček český (hořeček mnohotvarý český) – Pastviny ve východní části podhůří na vápencích. Dlouhodobý program pro monitoring a aktivní ochrana za strany správy národního parku.

Hořeček ladní – V Krkonoších se vyskytuje už jen poddruh pobaltský, který vymizel a poté byl znovu objeven v roce 1984 na jediném místě ve východní části podhůří na Sluneční Stráni. Dřív rostl v Krkonoších i hořeček ladní pravý a švédský. Jeden z nejohroženějších druhů krkonošské květeny. Dlouhodobý program pro monitoring a aktivní ochrana za strany správy národního parku.

Hruštička prostřední – Podobně jako orchideje získává živiny za pomocí podhoubí určitých druhů hub. Polostinná místa v nižších partiích hor na Rýchorách. Jeden z nejohroženějších druhů krkonošské květeny.

Huseník sudetský – Trávníky na skalnatých svazích nad horní hranicí lesa, Velká Kotelní jáma.

Chrastavec rolní krkonošský – Endemit. Skalnaté svahy ve Velké Kotelní jámě.

Koniklec jarní (koniklec jarní alpínský) – Jediné místo výskytu v Čertově zahrádce v Obřím dole. Jeden z nejohroženějších druhů krkonošské květeny. Dlouhodobý program pro monitoring a aktivní ochrana za strany správy národního parku.

Kontryhel rozeklaný – Vlhká místa v ledovcových karech.

Kopyšník tmavý – Jediné místo v Čertově zahrádce s několika stovkami rostlin. Jeden z nejohroženějších druhů krkonošské květeny.

Kuřička krkonošská – Endemit. Čertova zahrádka a Čertova rokle na svahu Studniční hory.

Kuřinka solná – Původně rostlina vlhkých slanisk, druhotně se šíří díky rozsolování sněhu. Okraje silnic v podhůří.

Měkčilka jednolistá – Střední nadmořské výšky, nedávno pro Krkonoše objevená jako nový druh.

Prstnatec plamatý (prstnatec plamatý pravý) – Mokřadní louky.

Rosnatka anglická – Jediné místo výskytu v ledovcovém karu.

Rozchodnice růžová – Rostla ve štěrbinách skal, v ledovcových karech. V minulosti byla intenzivně sbíraná laboranty jako léčívá rostlina, až byla vysbírána. Množí se v kultuře ze semen.

Rozrazil chudobkovitý – Krátkostébelné trávníky pod vrcholem Sněžky, asi 170 rostlin. Jeden z nejohroženějších druhů krkonošské květeny.

Řeřišnice Opizova (řeřišnice hořká Opizova) – Horské přípotoční nivy. Dlouhodobý program pro monitoring a aktivní ochrana za strany správy národního parku.

Řeřišnice rýtolistá – Nízká rostlina, vlhké skalní štěrbiny nad horní hranicí lesa. Jeden z nejohroženějších druhů krkonošské květeny.

Sklenobýl bezlistý – Vlhké lesy v nižších částech hor. Vyhynul, znovu objeven v roce 2007.

Svízel sudetský – Glaciální relikt. Krátkostébelné trávníky na zásaditém podloží v ledovcových karech (Obří důl – Čertova zahrádka, Rudník, Hřebínek mezi Malou a Velkou Kotelní jámou, Sněžné jámy) .

Všivec krkonošský – Endemit a glaciální relikt. Severská rašeliniště (vrchoviště), prameniště, zrašelinělé svahy ledovcových karů a náhorních planin.

Zdrojovka prameništní (zdrojovka hladkosemenná) – Nízká poléhavá bylina, prameniště, okraje potoků, zaplavovaná místa.

Zvonek sudetský (zvonek okrouhlolistý sudetský) – Endemit Sudet. Stěny ledovcových karů – Čertova zahrádka, Kotelní jámy, Obří důl.

Stromy, keře a polokeře

Jeřáb krkonošský (jeřáb sudetský) – Krkonošský endemit, plodný kříženec jeřábu muku a jeřábu mišpulky. Jeden z nejohroženějších druhů krkonošské květeny.

Vrba bylinná – Naše nejmenší dřevina. Sněhová výležiska na skalnatých svazích v alpínském stupni. Dlouhodobý program pro monitoring a aktivní ochrana za strany správy národního parku.

Vrba černající – Břehový porost Jizery u Jilemnice.

Vrba dvoubarvá – Jediné místo výskytu v Česku ve Sněhovém žlebu v Úpské jámě. Jeden z nejohroženějších druhů krkonošské květeny. Dlouhodobý program pro monitoring a aktivní ochrana za strany správy národního parku.

Vrba laponská – Vrchoviště a prameniště nad horní hranicí lesa.

Související příspěvky

---

---

---

---

---

---