Nejlepší trasy na běžky v Krkonoších

Taky mrznete na sjezdovkách? Daleko lepším zimním sportem jsou běžky. Při běhání na lyžích se člověk krásně zahřeje.

Krkonoše nejsou pro tento sport ideálním terénem. Rovinek a lehce zvlněných terénů u nás nemáme tolik jako v Jizerkách, na Šumavě nebo v Krušných horách. Nicméně existují.

Na internetu je možné ověřit si, na kterých trasách je projetá stopa. Nejlepší přehled nabízí web bilestopy.cz. Podobnou službu nabízí i mapy.cz, pokud si vyberete v menu zimní mapu. Ta ale zdaleka není tak kompletní jako předchozí stránky.

Zde nabízím tipy na některé z tras, které jsem osobně vyzkoušela.

Do Špindlu i na běžky?

Pokud mám potřebu vyjet si zaběžkovat do hor, často volím možná překvapivou destinaci – Špindl! Pro běžkaře nabízí spoustu výhod:

• sjízdná a dobře udržovaná příjezdová silnice,
• vždycky je kde zaparkovat,
• ve stopě budete téměř sami. Vždyť do Špindlu se jezdí hlavně sjezdovat a pařit!

Běžky je možné nasadit pár set metrů za centrálním parkovištěm a vyjet proti proudu Labe. Před sjezdovkou Medvědín buďte opatrní, pobíhá tam spousta lidí, dětí a psů bez vodítka. Směrem k soutoku Labe a Bílého Labe už je to trochu lepší. Dál údolím už pokračuje jen minimum turistů.

Snazší trasa se vine okolo toku Labe. Stezka se jmenuje Buď fit a její převýšení je minimální. Dá se tedy relativně bezpečně využít, i když je na ní zledovatělý sníh.

Upravené stopy končí pod soutokem Labe s Pudlavou. Dál se na běžkách jet nedá. Je možné pokračovat pěšky po modré značce k Labské boudě. A toho taky místní sportovci rádi využívají. Běžky zapíchnou za konec udržované cesty a doufají, že je zase najdou, až se vrátí zpátky. Cesta lemovaná početnými ledopády z okolních skal za to riziko stojí.

Podél Bílého Labe stoupá další upravovaná stopa od Dívčích lávek. Terén podél této říčky je prudší. Já tudy jezdím, když napadne čerstvý sníh. V něm jsem schopná zpáteční dlouhý sjezd ubrzdit. Dojet se dá k Boudě U Bílého Labe. Pokračovat dál na hřebeny je možné opět pěšky, ale pouze za předpokladu, kdy to sněhová situace a Horská služba dovolí. V tomto údolí totiž končí množství lavinových drah. Lavinovou předpověď si můžete ověřit na stránkách Horské služby. Já osobně bych se údolím Bílého Labe vydala jen při lavinovém stupni 1.

Postavit děti poprvé na běžky je ideální na Benecku

Další z udržovaných stop s minimálním převýšením vede z Benecka na Rovinka. Tyto čtyři kilometry využívá mnoho rodičů pro první běžkařské krůčky svých dětí. Bývá tu často hodně plno. Pokud náhodou není, je trasa vhodná i pro bruslení. Až na jaře roztaje sníh, doporučuju právě tady vyzkoušet i in-line brusle.

Za rozcestím Rovinka je možné pokračovat do dlouhého mírného táhlého kopce na Horní Mísečky. Stopa bývá dobře upravená a běžkařů potkáte hodně. Výhoda této trasy je ta, že je možné udělat okruh okolo kopce Šeřína a nemusí se jet stejnou cestou zpátky. Pokud jste takoví zmrzlouni jako já, nezapomeňte si na dlouhý sjezd dolů zabalit co nejteplejší rukavice. I když zrovna nefouká, zima zalézá až za nehty.

V západních Krkonoších najdete podmínky jako v Jizerkách

U Pasek nad Jizerou se nachází několik kopců s nevýraznými vrcholy ve výšce nad 900 m n.m. Jsou to pořád ještě Krkonoše, ale terénem se podobají víc plošším Jizerkám. V zimě je tu protaženo mnoho stop. A většina z nich vede téměř úplně po vrstevnici. Jediné sjezdy jsou spojky mezi těmito horizontálními trasami.

Nevýhoda je zde jediná, a to parkování. Parkoviště v okolních obcích jsou malá a často obsazená. Pokud byste chtěli do západních Krkonoš o víkendu během jarních prázdnin, musíte si ráno hodně přivstat. Relativně nejdostupnější parkování je v Pasekách nad Jizerou. Má ale tu nevýhodu, že odsud musíte ke těm nejlepším stopám nastoupat přes 200 výškových metrů nebo se nechat vyvézt lanovkou.

Běžkařský ráj v Podkrkonoší

Nejlíp si člověk zaběžkuje u nás v Podkrkonoší. Mezi vesnicemi máme luxusně projeté stopy. Terén je mírně zvlněný. Takže to není nuda a dá se vyhnout nepříjemným prudkým stoupáním a sjezdům. Teplota se s výškou nemění a není potřeba přemazávat. Neplatí se za parkování. Nevýhoda je jediná – poslední roky je málokdy sníh.

Stopa bývá projetá mezi většinou podhorských vesnic. Aktuální stav stop je potřeba hledat na bilestopy.cz. Podhorské sněžné skútry, které vyznačují stopy, nejsou s tímto serverem (zatím) propojeny.

Libavské sedlo na východním okraji Krkonoš

Mezi nejvýchodnější částí Krkonoš a Vraními horami leží Libavské sedlo. Z podkrkonošských lokalit má nejvyšší nadmořskou výšku, proto se zde sníh udrží déle než jinde pod horami. Bez problémů zaparkujete v Žacléři. Toto město ještě nebylo pro zimní turistiku objevené turisty a ve stopě najdete převážně místní sportovce. V tomto místě není jiné sportovní vyžití, takže tu běžkují skoro všichni. Stopa bývá projeté ze Žacléře do Královce. Místní si vyjíždí různé odbočky a napojení, takže občas se vám může stát, že vyjedete někam mimo stopu,

V tomto místě se nabízí propojení tras i do Polska. Mezi českou a polskou stranou je téměř ideální plošina, která přímo vybízí k tomu, aby se místní běžkařské oddíly domluvily a mohlo se jezdit mezinárodně. V Polsku jsme ale za hranicemi žádné projeté stoy neobjevili.

Krkonošská magistrála?

Krkonošská magistrála vede z Harrachova přes Špindlerův Mlýn a Horní Maršov do Žacléře. Měří 71 km. Z Rýchor je možné místo do Žacléře zamířit na Pomezní Boudy a tras u si ještě o necelých 10 km prodloužit. Stopy magistrály se snaží se vyhýbat prudkým klesáním a stoupáním. Vzhledem v výškovému profilu Krkonoš to ale není reálné.

Pokud byste chtěli projet celou magistrálu od začátku do konce, nastoupáte a naklesáte 2200 výškových metrů. Stoupat a klesat budete téměř neustále. Jediný rovinatější úsek je uprostřed trasy. Pokud by si ho člověk chtěl užít, ideální varianta je nechat se ze Špindlu lanovkou vyvézt na Pláň a dojet na Lučiny pod Černou horou. Odsud pak lze seběhnout po silnici do Pece. Jako další varianta se nabízí vyškrábat se až na Černou horu a Kabinkovou lanovkou se dopravit do civilizace do Janských lázní.

Je libo projet se po nejvyšších hřebenech?

Běžkování po hřebenech opravdu nemusím. Ale občas se někým nechám zlákat. Pak si ještě dlouho nadávám, kam jsem to zase vlezla. Bez běžek na ramenou by se mi chodilo po kopcích líp. Za ten kousek projížďky přes Úpské rašeliniště to množství nachozených kilometrů se zátěží fakt nestojí.

Jedna zkušenost z pohybu v tomto terénu tu stojí za zmínění. I na boty na běžky se dají nasadit mačky a vystoupat na vrchol Sněžky. Sice je to dost ničí, ale jde to. Takže až někdy uvidíte na svých cestách blbce s běžkama na ramenou a mačkama na nohách, tak jsem to já.

Související příspěvky

---

---

---

---