Flora Krkonoše

Flora Krkonoš. Ty nejkrásnější květy rostou na dosah turistických cest

Abyste v Krkonoších narazili na zajímavé kvetoucí rostliny, nemusíte se vůbec vzdávat pohodlné chůze po cestách. Spoustu rozkvetlých klenotů můžete uvidět přímo z turistických chodníčků. Představím vám květy, na kterých rády spočinou moje oči při výletech do hor i podhůří. Jsou mezi nimi ty úplně obyčejné i vzácnější.

Kdy kvetou zajímavé rostliny, které rostou na místech přístupných běžným turistům?

Březen

  • Bledule jarní v údolích okolo většiny potoků

Duben

  • Bledule jarní ve vyšších polohách
  • Šafrán bělokvětý u Harrachova a Horních Albeřic
  • Lýkovec jedovatý u Rýchorské studánky
  • Devětsil bílý, lékařský a Kablíkové v okolí potoků
  • Parazitický podbílek šupinatý v lesích
  • Mokrýš střídavolistý při okrajích potoků a na prameništích
  • Prvosenka vyšší na loukách a okrajích lesů

Květen

  • Prstnatec májový na podmáčených loukách, např. Slunečná stráň nad Svobodou nad Úpou
  • Česnek medvědí v listnatých lesích západních Krkonoš
  • Svízel vonný v podrostu bukových lesů, např. na Rýchorách
  • Šťavel kyselý a pstroček dvoulistý v podrostu ve smrkových lesích
  • Vraní oko čtyřlisté v listnatých lesích v podhůří
  • Střemcha obecná v lužních lesích
  • Kyčelnice cibulkonosná v listnatých lesích

Červen

  • Koniklec jarní alpínský na Sněžce a v Modrém sedle
  • Česnek hadí v rýchorském pralese
  • Sasanka narcisokvětá a prha arnika u Rýchorské boudy
  • Lilie zlatohlavá v listnatých lesích a na loukách na Rýchorách
  • Prstnatec plamatý Fuchsův ve škarpách u cest
  • Měsíčnice vytrvalá v bukových lesích, např. Boberská stráň na Rýchorách nebo prudké suťové lesy v údolí Jizery
  • Žluťucha orlíčkolistá v tmavých vlhkých údolích v listnatých nebo smíšených lesích
  • Starček potoční na podmáčených loukách, např. u Luční boudy
  • Kuklík potoční na podmáčených loukách
  • Podbělice alpská v horských smrčinách nebo na okrajích luk
  • Řeřišnice hořká na březích potoků
  • Náprstník červený na pasekách od podhůří vysoko do hor
  • Kopretina bílá, zvonek rozkladitý na loukách v podhůří
  • Zvonek širokolistý na okrajích lesů

Červenec

  • Kruštík širolistý okolo cest v polostínu
  • Violka žlutá sudetská u Luční boudy
  • Suchopýr pochvatý na rašeliništích, vypadá jako kytka s bílým chmýřím, ale jsou to nažky už dlouho po odkvětu
  • Ostrožka stračka u Rýchorské studánky
  • Oměj šalamounek na horských vysokostébelných loukách, např. u Labského vodopádu
  • Mléčivec horský u vodních toků v úrodné půdě v polostínu
  • Kýchavice bílá Lobelova na vlhkých horských loukách
  • Rosnatka okrouhlolistá na rašeliništích
  • Kropenáč vytrvalý na prameništích, např. u Labského vodopádu
  • Zvonek český na květnatých loukách středních i vyšších poloh, např. u mohyly Hanče a Vrbaty nebo na Výsluní ve Velké Úpě
  • Zvonek okrouhlolistý na květnatch horských loukách
  • Rdesno hadí kořen a pcháč různolistý na zanedbaných vlhkých loukách
  • Plody borůvek v řidších smrkových lesích
  • Chlupáček oranžový na horských loukách, např. Lučiny pod Černou horou
  • Prasetník jednoúborový na trávnících nad horní hranicí lesa
  • Horské ještřábníky, mnoho podobných žlutě kvetoucích druhů pro laika naprosto nerozlišitelných

Srpen

  • Hořec tolitovitý všude od 1000 m po horní hranici lesa
  • Starček hercynský od 900 m výše okolo cest a v řidších lesích
  • Světlík tuhý na sušších horských loukách
  • Plavuň vidlačka na okrajích cest
  • Plavuníky různé druhy na sjezdovce Medvědín
  • Vřes obecný v nejvyšších partiích hor
  • Plody vlochyně v přítomnosti borůvek od 1000 m výšky
  • Plody šichy na Černohorském rašeliništi

Září

  • Dokvétá hořec tolitovitý
  • Hořec brvitý na okraji remízků na vápencích v okolí Horního Lánova a Černého Dolu
  • Plody brusinky hojně rozšířené okolo cest

Příspěvky o zajímavých skupinách rostlin

Jarní efemery

Mezi prvními jarními květy rozkvétají v březnu a v dubnu blatouchy, bledule, devětsily, dymnivky, křivatce, mokrýše, orseje, plicníky, prvosenky, sasanky a šafrány. Rostou a kvetou převážně v podhůří, kdy je na vrcholcích hor ještě sníh. Většinu ze svého životního cyklu stihnou v době, než stromům narostou listy a kdy na ně dopadá ještě dostatek světla.


Orchideje

Orchideje jsou velmi oblíbenou skupinou rostlin. Líbí se jak fotografům, tak ostatním milovníkům přírody. Tato čeleď je natolik specifická, že si zasloužila svůj příspěvek. Dočtete se v něm o všech orchidejích, které se na území Krkonoš vyskytují. Patří sem bradáčky, hlístníky, kruštíky, okrotice, pětiprstky, prstnatce a vemeníky, Blíže popisuji ty, které může běžný návštěvník hor najít.


Bližší popis vybraných zajímavých rostlin

V následujících odstavcích popisuji rostliny, které jsou z mého pohledu zajímavé, snadno k nalezení, ale ještě nejsou zařazené do samostatného příspěvku věnovaného nějaké blíže určené skupině. Květy jsou zmiňované přibližně podle pořadí, jak postupně rozkvétají.

Lýkovec jedovatý

Na horách končí zima poměrně pozdě. Prvním poslem jara je pro mě lýkovec jedovatý. Rozkvétá ještě dříve, než se začnou bělat v zahradách a na loukách porosty bledulí.

Lýkovce jsou nízké keříky volně roztroušené ve světlých lesích. Jsou na první pohled nenápadné a ani se jich na jednom místě nevyskytuje větší množství. Jejich jemně růžové květy je snadné přehlédnout mezi travní stařinou nebo opadaným listím. I když si pamatuju místa, kde rostou, vždycky mi jejich dohledání zabere určitou dobu.

Lýkovec jedovatý, Rudník
Lýkovec jedovatý, potoční niva, Rudník

Keříky rostou od podhůří až do vyšších poloh v ledovcových karech. Tam jsem je ale nikdy neměla možnost spatřit. Nejvýše jsem je našla v Horní Malé Úpě ve výšce okolo 1000 m. Nejkrásnější a nejsytěji vybarvené rostou u Rýchorské studánky. Ve společnosti bledulí jich tu v dubnu rozkvétá několik desítek.

Plody lýkovce dozrávají v létě a ozdobí keře nápadně červeně zbarvenými plody. Ty však na větvičkách dlouho nevydrží a brzy opadávají na zem.

Flora Krkonoš, lýkovec jedovatý
Lýkovec jedovatý, detail květu, Rudník

Koniklec alpínský bílý

Jaro v Krkonoších začíná oproti podhůří až s dvouměsíčním zpožděním. Zatímco pod horami už v květnu odkvétají ovocně stromy a raší listí, na horách ještě zbývá spousta neroztátého sněhu. Jako jedny z prvních otužilců vyráží ze země poupata konikleců.

Koniklec alpínský je jednou z těch vzácnějších rostlin, které se výletníkům neschovaly do bezpečí karů. Roste na alpínských trávnících převážně nad horní hranicí lesa. V době jeho květu zavítá do hor jen málo návštěvníků. Je to doba, kdy pro běžkaře už je sněhu málo, ale šlapáci se stále musí brodit sněhovými poli s rozbředlým sněhem. Větší šanci všimnout si těchto konikleců máme v létě, kdy jejich stonky zdobí ochmýřené chomáčky nažek. Čekají na vítr, aby je v příhodnou dobu roznesl po okolních loukách.

Flora Krkonoš, koniklec alpínský bílý
Koniklec alpínský bílý, sedlo mezi Luční a Studniční horou

Šťavel kyselý

Šťavel je jedna z nejběžnějších květin vlhkých lesních údolí nejen v Krkonoších. Protože v tomto zastíněném prostředí mnoho kvetoucích rostlin nenajdeme, jeho něžně bílé kvítky snadno upoutají naši pozornost. Listy chutnají podobně kysele jako šťovík. Tato chuť je u obou rostlin zapříčiněna množstvím kyseliny šťavelové.

Flora Krkonoš, šťavel kyselý
Šťavel kyselý, jehličnatý les, Babí

Svízel vonný

Tento svízel se dřív jmenoval mařinka vonná. Krásnou rostlinu pojmenovával příjemně znějící název. Jenže naši botanikové si usmysleli, že je to to z pohledu systematiky nesprávné a přejmenovali ho. Bylo by mi milejší, kdyby ze všech ostatních svízelů udělali mařinky. Mohli bychom mít mařinku syřišťovou (svízel syřišťový), mařinku lesní (svízel lesní) nebo mařinku svízelnou (svízel přítula). Poslední z nich je díky snadno se přichycujícím listům a plodům na naše oblečení jedinou opravdu svízelnou rostlinou z tohoto rodu.

Svízel vonný najdeme nejčastěji v bukových nebo habrových lesích. Jeho porosty příjemně voní po seně díky velkému množství kumarinu v listech. Intenzivní vůně se ještě víc projeví po usušení. Charakteristickou vůni sena způsobuje tentýž kumarin, který je přítomný v běžné luční trávě, která se jmenuje tomka vonná.

Flora Krkonoš, svízel vonný
Svízel vonný, květnatá bučina, Rýchory

Lilie zlatohlavá

Známe ji i pod jménem lilie zlatohlávek. S oblibou roste na území s vápencovým podkladem. A to jak v listnatých lesích, tak na horských loukách. Nejsnáze ji najdeme na Rýchorách. Nápadnější bývá v lučních porostech. Tady jsou její květenství mohutnější a s větším počtem květů. V polostínu lesů je i přes růžovou barvu dobře maskovaná. Všimneme si ji často až v momentě, kdy jsme pouhých několik metrů od ní.

Flora Krkonoš, lilie zlatohlavá
Lilie zlatohlavá, udržovaná louka u Rýchorské boudy

Starček potoční

Starček potoční je hojná bylina vlhkých horských luk a pramenišť. Upoutá nás svými jasně žlutými květy hustě posázenými na vysokých stoncích. Na podobných místech se vyskytují i další nápadné žlutě kvetoucí rostliny. Jsou to například prha arnika (prha chlumní), která má květy na stoncích jednotlivě a s jemnějšími okvětními lístky. V minulosti byla s oblibou sbírána jako léčivá rostlina a na mnoha místech byla vyhubena. Další ještě nápadnější květinou je kolotočník ozdobný zvaný telekie. Byl dovezený z Karpat a vysazovaný jako okrasná rostlina u horských chalup. Odsud se invazivně šíří údolím potoků, jeho široké listy zastiňují okolní vegetaci a brání jí v růstu.

Flora Krkonoš, starček potoční
Starček potoční, podmáčená louka, Úpské rašeliniště
Flora Krkonoš, starček potoční
Starček potoční, Úpské rašeliniště

Violka sudetská žlutá

Jeden z pokladů krkonošských luk. Kdyby vypadala fotogeničtěji, mohla být místo hořce tolitového ve znaku národního parku. V Česku roste už jen na Králickém Sněžníku a v Hrubém Jeseníku. Najdeme ji poměrně hojně na smilkových holích i na květnatých loukách ve vyšších nadmořských výškách ve střední a východní části Krkonoš.

Flora Krkonoš, violka sudetská žlutá
Violka žlutá sudetská, Velká Úpa, Pěnkavčí vrch
Flora Krkonoš, violka sudetská žlutá
Violka žlutá sudetská, Labská bouda

Zvonečník klasnatý

Ač na to vůbec nevypadá, je tato nenápadně kvetoucí bylina příbuzná zvonkům. Dorůstá výšky až 80 cm a typicky se vyskytuje ve vyšších a vlhčích polohách na vysokostébelných lukách. Nalézt ho můžeme i v řidších lesích.

Flora Krkonoš, zvonečník klasnatý
Zvonečník klasnatý, louky u cesty na Sněžku, Obří důl

Kyčelnice cibulkonosná

Rostlina typická pro listnaté lesy s převahou buku. Má ráda vlhčí místa s půdou bohatou na živiny. V paždí listů jí vyrůstají malé pacibulky, kterými se za pomocí mravenců šíří do okolí. Odtud pochází její druhové jméno cibulkonosná. Semeny se množí velice zřídka.

Flora Krkonoš, kyčelnice cibulkonosná
Kyčelnice cibulkonosná, květnatá bučina, Hadí stezka, Rýchory

Měsíčnice vytrvalá

Vyhledává obdobná místa jako kyčelnice. Vyskytuje se na stinných místech, často i na velmi strmých suťových svazích. Může tvořit i rozsáhlé porosty. Nejvhodnější lokality, kde měsíčnici najít, jsou severní svahy Rýchor a zastíněné partie listnatých lesů v prudkých kopcích nad řekou Jizerou.

Tato květina zdobí hory během roku dvakrát. Nejdřív uprostřed jara záplavou nafialovělých květů. Poté od konce léta, když dozrají její plody – nepravidelně tvarované blanité šešule, podobné penízkům dvouletky měsíčnice roční pěstované na zahradách.

Flora Krkonoš, měsíčnice vytrvalá
Podrost měsíčnice vytrvalé, květnatá bučina, Boberská stráň, Rýchory
Flora Krkonoš, měsíčnice vytrvalá
Měsíčnice vytrvalá, Hadí stezka, Rýchory

Žluťucha orlíčkolistá

Tato mohutná rostlina má ráda vlhčí polostinná místa na březích potoků v horských a podhorských lesích. Zaujme jak svými nápadně dělenými listy, tak velkými bílými květenstvími. I přes své atraktivní vzezření a hojný výskyt na vhodných místech není návštěvníkům hor moc známá. Objevili ji ale zahrádkáři a pěstuje se v několika varietách i v zahradách.

Flora Krkonoš, žluťucha orlíčkolistá
Žluťucha orlíčkolistá, údolí potoka, Černý důl

Kýchavice bíla Lobelova

Kýchavici najdete ve vyšších a středních polohách hor. Roste na vlhkých loukách od úpatí kopců až po horské louky. Někdy jí stačí jen malá lesní světlina nebo palouk. Je to statná trvalka a už od vyrašení prvních listů ji nelze přehlédnout. Obzvlášť pokud tvoří takto husté koberce jako v podhůří Rýchor na fotce níže. Její lodyha měří až 1,5 m.

Flora Krkonoš, kýchavice bílá Lobelova
Kýchavice bílá Lobelova, lužní les, Babí

Kýchavice je dlouhověká trvalka a od vyklíčení jí může trvat až deset let, než vykvete a vytvoří semena. Její květy jsou malé a nenápadně zelené. Tímto znakem se nejnápadněji liší od kýchavice bílé pravé, které u nás roste jen v pohraničních horách jižních Čech a má květy bílé.

Flora Krkonoš, kýchavice bílá Lobelova
Kýchavice bílá Lobelova, Labský důl

Prášek z oddenku se v minulosti používal jako součást šňupacích tabáků. Oddenky, kořeny a semena jsou však prudce jedovatá, proto není její šňupání kýchavice ze zdravotního hlediska vůbec vhodné. Po kýchnutí se může prášek dostat do očí a skrz ně prostoupit dál do těla. Jedy obsažené v rostlinách se sušením nerozkládají. Vínem z kýchavice byl údajně otráven i Alexandr Veliký.

Jedovatá je prý i pro dobytek, pokud ji spase. Ale krkonošské ovce kýchavici ochotně okusují a občas jí nepohrdnou ani krávy. Brzy na jaře nacházím okousané rostliny i tam, kde se dobytek nepase. To svědčí o tom, že kýchavici občas ochutnají i srnci nebo jeleni.

Suchopýr úzkolistý a pochvatý

Oba druhy této nepřehlédnutelné trávy jsou si velice podobné a v období květu vytváří pohledovou dominantu všech rašelinišť a vrchovišť. Suchopýr úzkolistý je dokonce jednou z nejvíc kyselinomilných rostlin v Česku.

V době květu upoutají naši pozornost zářivě bílé okvětní štětiny, což jsou protažená a přeměněná okvětí. Štětiny zůstávají na plodu i po dozrání a umožňují mu snadněji létat vzduchem nebo plavat.

Flora Krkonoš, suchopýr úzkolistý
Suchopýrová louka, Luční bouda

Suchopýr pochvatý je běžnější. Poznáme ho tak, že má na kvetoucím stonku pouze jeden chomáček chmýří. U suchopýru úzkolistého vyrůstá z jednoho stonku chomáčků hned několik.

Flora Krkonoš, suchopýr úzkolistý
Suchopýr pochvatý, podmáčená rašelinná louka, Labský důl

Sasanka narcisokvětá

Další typicky horskou rostlinou je sasanka narcisokvětá. V Česku se kromě Krkonoš vyskytuje ještě na Králickém Sněžníku a v Hrubém Jeseníku. S oblibou porůstá lavinové svahy ledovcových karů. Najdeme ji i na některých loukách okolo horní hranice lesa. Nejsnáze ji lze spatřit na Rýchorách, kde ač za elektrickým ohradníkem roste hned vedle frekventované cesty.

Flora Krkonoš, sasanka narcisokvětá
Sasanka narcisokvětá, louka u Rýchorské boudy

Pcháč různolistý

Pcháče jsou pro většinu lidí obyčejné bodláky. Všimnou si jich, jen když se jim k jejich nelibosti vysemení na zahradě. Úplně jinak je vnímá hmyz. Pcháče jsou totiž výborným zdrojem nektaru pro tato malá stvoření.

Nejběžnější bodlák Krkonoš je pcháč různolistý. Roste na vlhkých loukách, u pramenišť i v karech. V podhůří se mu moc nedaří, zato se hojně vyskytuje na loukách až v nejvyšších polohách.

Flora Krkonoš, pcháč různolistý
Pcháč různolistý, potoční niva, Rýchory

Chlupáček oranžový

Chlupáček je dalším z názvů, se kterým nám botanici udělali trochu zmatek v pojmenování rostlin. Ještě nedávno se chlupáčky řadili mezi jestřábníky, konkrétně do podrodu jestřábníků šlahounovitých. Původní název jestřábník oranžový stále najdeme ve starších knihách nebo na neaktualizovaných webových stránkách.

V Krkonoších rostou čtyři podobné druhy oranžových chlupáčků, z toho tři jsou velmi vzácné. Jediný široce rozšířený je právě chlupáček oranžový. Na některých místech roste i v podhůří. Nejčastěji se vyskytuje na pravidelně sečených loukách okolo horní hranice lesa.

S jestřábníky má chlupáček kromě podobného vzhledu společné i to, že se může množit ze semen, která vznikla bez opylení. Šířit se může i díky plazivým výběžkům, které vyrůstají z paždí listů a jsou schopné zakořenit. I proto můžeme na vhodných místech najít louky plné oranžových sluníček zářících jedno vedle druhého. Díky těmto způsobům rozmnožování jsou všechny chlupáčky oranžové v jednom místě geneticky identické a tvoří jeden klon.

Květy se zavírají brzy po poledni nebo před deštěm. Pokud chcete vidět louky s plně rozvinutými úbory chlupáčků, vyrazte do hor co nejdřív, ideálně hned ráno. Já už moji fotku úplně včas nestihla.

Flora Krkonoš, jestřábník oranžový
Chlupáček oranžový, květnatá louka, Liščí hora

Stračka vyvýšená

Stračku vyvýšenou lze jako jednu z nejvyšších krkonošských rostlin stěží přehlédnout. Dorůstá až dvoumetrové výšky a její temně modré květy ji dělají velmi nápadnou. Je ale vzácná. Roste převážně ve vlhkých místech ledovcových karů. Jen na několika málo dalších místech na zamokřených loukách ji mohou vidět i běžní turisté. Oblíbili si ji zahradníci a vyšlechtili řadu jejich okrasných variet s různými barvami a velikostí květů v jejich dlouhých hroznovitých květenstvích.

Stračky jsou rostliny jedovaté. To ale nevadí čmelákům, aby si v zadních částech jejich trubkovitých květů prokousali otvor a loupili tudy nektar. Takto odletí na další květ, aniž by posloužili rostlině opylováním květu.

Flora Krkonoš, stračka vyvýšená
Stračka vyvýšená, Rýchorská studánka
Flora Krkonoš, stračka vyvýšená
Stračka vyvýšená, Rýchorská studánka

Oměj šalamounek

Oměj šalamounek je statná rostlina karů a vlhkých luk od podhůří po louky vysoko v horách. Roste téměř pouze v pohraničních horách Česka a je to endemit Českého masivu. Obsahuje jeden z nejprudších jedů, které najdeme v našich rostlinách. V největší koncentraci se ukládá v kořenech, je možné se ale otrávit i vysáváním nektaru z květů. I přes jeho jedovatost se oměje pěstují i v zahradách.

Flora Krkonoš, oměj šalamounek
Oměj šalamounek, Rýchorská bouda

Náprstník červený

Náprstník červený není původní krkonošskou rostlinou. Rozšířil se k nám pravděpodobně za přispění lidí před více než dvěma sty let. Nejlíp se mu daří na suchých slunných stráních. Díky velkému množství malých semen se snadno šíří a rychle osídluje nově vzniklé paseky. Vyskytuje se často ve velkém množství rostlin na jednom místě.

Flora Krkonoš, náprstník červený
Náprstník červený, paseka, Nová Paka

Chrpa polní

Řadu let jsem chrpu polní nikde v okolí neobjevila. Mohla jsem je obdivovat jen během dovolené v zemích severně od Česka. Až letos jako by se s nimi roztrhl pytel i v našem okolí. Na okrajích podkrkonošských polí jsem je nacházela pravidelně. Je možné, že by je zemědělci začali vysévat jako potravu pro hmyz? Nezdá se mi to úplně pravděpodobné. Kdyby na okrajích polí přibyla ještě ohnivá červeň vlčích máků, paleta barev bude dokonalá.

Flora Krkonoš, chrpa polní, třezalka tečkovaná
Chrpa polní a třezalka tečkovaná, okraj pole, Ždírnice
Flora Krkonoš, chrpa polní
Chrpa polní, Rudník

Plavuň vidlačka

U plavuně jsem váhala, jestli ji zařadit do tohoto příspěvku, kterému jsem dala do názvu květy Krkonoš. Plavuně žádné květy nemají. Jejich kvetoucí části se totiž označují jako výtrusnicové klasy. Vhledem k tomu, že se mi tato rostlinka z estetického hlediska líbí, dovolím si ji zde ponechat.

Plavuním se dobře daří na suchých místech s dostatkem slunce. Často rostou i v okolí cest, kde je i nejsnáze najdeme. Preferuje kyselé půdy, takže jim naše žula prospívá. Zvláštní je to, že u stejné cesty ve stejném roce jsem našla už výše zmíněný vápnomilný kruštík tmavočervený.

Flora Krkonoš, plavuň vidlačka
Plavuň vidlačka, okraj vyasfaltované cesty, Pod Jakšínem

Vřes obecný

Nízké keříky vřesu se v pozdním létě barví do krásně růžovofialové barvy. Jeho oblíbená stanoviště jsou chudé písčité půdy, okraje skal a vřesoviště. Díky erozi se šíří také po nevhodně udržovaných sjezdovkách. Najdeme ho od nejnižších poloh po vrcholky hor. Lesy s bohatým podrostem vřesu tvořícího koberce mezi borovicemi a pískovcovými skalami se nachází například u obce Mostek. V nejvyšších partiích hor potěší svou barvou koncem prázdnin na úpatí Sněžných jam.

Flora Krkonoš, vřes obecný
Vřes obecný, travnatá tundra, Sněžné jámy

Hořec tolitovitý

Hořce kvetou ze všech krkonošských květin jako jedny z posledních. Nejhojnější z nich je hořec tolitovitý, který má domov ještě v dalších našich hraničních horách. Dostal se spolu se zvonkem českým do loga národního parku. Roste běžně na krajích lesů, na pasekách, okolo cest i na loukách. Možná by takto hojný nebyl, kdyby se jeho kořeny používaly při výrobě tradičního likéru Hořcovka. Do ní se ale přidávaly jiné druhy hořců. Dovezli je osadníci z jiných koutů střední Evropy a pěstovali je u horských chat. Zatím se mi nepodařilo zjistit, co se přidává do současné krkonošské Hořcovky. Složení na lahvi uvádí jen „extrakt z hořce“.

Flora Krkonoš, hořec tolitovitý
Hořec tolitovitý, okraj lesa, Hnědý vrch
Flora Krkonoš: Hořec tolitovitý
Hořec tolitovitý, bílá varianta, Černá hora

Brusinka

Poslední zmrzlé květy v podzimní přírodě nahradí ještě jeden skvost. Tím jsou červené plody brusinek. Dříve je botanici nazývali brusnice brusinka, což nedávno změnili a zkrátili na jednoslovné pojmenování brusinka.

Najdeme je na mnoha suchých místech s kyselým podložím. Dokáží růst na vřesovištích, na okrajích rašelinišť, na kamenitých svazích i v písčité půdě lesů v podhůří. Dozrávají podstatně později než borůvky. Pokud při sběru borůvek ochutnáme i plody brusinek, budou trochu trpké, ale jinak téměř bez chuti. Po dozrání se jejich chuť už moc nevylepší. Chutnat budou trpce a kysele. Jsou prý léčivé, takže proč se občas nepřekonat a pár si jich neutrhnout?

Flora Krkonoše, brusinka
Brusinka, lesní paseka, Rýchory

Související příspěvky