Kteří ptáci žijí v Trutnově? První výsledky liniového sčítání druhů

LSD nemusí být jen známý halucinogen diethylamid kyseliny lysergové. LSD je i zkratka pro Liniové sčítání druhů, které organizuje Česká společnost ornitologická. Společné mají snad jen to, že obě tyto varianty LSD jsou vysoce návykové. O drogovém podsvětí našeho okresního města nevím zhola nic. Do liniového sčítání ptáků jsem se zapojila v roce 2018 a následující řádky budou už pouze o něm.

Co je to Liniové sčítání druhů?

Program liniového sčítání byl spuštěn na jaře roku 2018. Pomocí něj bude možné odhadovat počty ptáků a druhů, kteří v Česku žijí, jak se mění velikosti jejich populací a v jakých prostředích se vyskytují. Provádí se na území, které je náhodně vybrané počítačem v určitém okruhu, který si zájemce o tento monitoring zvolí. Tímto výběrem systém zaručí, že při dostatečném množství účastníků budou rovnoměrně zastoupena všechna prostředí, která se u nás vyskytují.

Já jsem si vylosovala Trutnov. Zpočátku jsem z této volby vůbec nebyla nadšená. Pozorovat ptáky chodí většina lidí do přírody. A já budu muset chodit do města. Ale i ve městě žijí ptáci. Na druhou stranu jsem mohla dopadnout hůř. V zimě to budu mít rozhodně snazší, když se nebudu muset brodit sněhem někde v horách.

Kde sčítání provádím?

Před samotným začátkem sčítání je nutné zvolit si v mapě podle určitých pravidel dvě linie o délce přesně jeden kilometr. Tyto linie se pak z počítače přenesou do aplikace LSD v mobilu. Obě trasy se prochází každoročně dvakrát na jaře v hnízdní sezóně a třikrát v průběhu zimy. Každou trasu je nutné projít v průběhu šedesáti minut.

Zelená linie

Začíná u Lesnické akademie pod Městským parkem. Zpočátku vede podél parku a starší zástavby se vzrostlou vegetací v ulici Lesnická. Park je plný kosů, drozdů, pěnkav a sýkorek. Často je možné zaslechnout i hrdličky, holuby hřivnáče, brhlíky a strakapoudy. Mezi vzácnější zpěváky patří rehek zahradní a sedmihlásek. U evangelického kostela vyhnízdil párek poštolek.

Dál linie pokračuje po trase modré značky směrem na Dolce. Ze severní strany obkrouží zalesněný vrch Šibeník, na který pod kopcem navazuje další část starší zástavby. Na okraji lesa se přidají další hlasy ptáků – pěnice černohlavé, budníčci menší, králíčci, střízlíci a sojky, z méně známých ptáků pěvušky modré a sýkory parukářky. Značená cesta překoná hlavní silnici na Dvůr Králové a pokračuje podél hřbitova a nové zástavby. Na hřbitově bývá mrtvo. A to doslova. V zimě zde vídávám pouze čížky. V létě se přidá ještě pár stehlíků a sýkorek. Mezi novými domy s krátce střiženými anglickými trávníky naproti hřbitovu vídám prakticky jen rehky domácí a konipasy bílé, v zimě pak vůbec nic.

Končím na začátku polí za městem. Ozývají se skřivani, strnadi, jiřičky a rorýsi, nad mou hlavou se čas od času mihne letící káně, poštolka nebo i krahujec.

Červená linie

Celá druhá polovina mého sčítání kopíruje tok řeky Úpy po jejím proudu. Začíná pod železničním mostem nad ulicí Horskou, která spojuje Horní Staré Město s centrem. Po celé délce prochází stezkou pro pěší a cyklisty po nábřeží mezi regulovaným korytem Úpy a rušnou silnicí na druhé straně. Okolí stezky lemují vzrostlé stromy a zástavba starších domů.

Linie končí u lávky spojující Malé náměstí s Úpským nábřežím. Díky provozu aut a vysokým zdem domů se většina pozorovaných ptáků nachází v prostoru zeleně okolo stezky nebo v korytě řeky.

Po celé délce stezky procházím stejným typem prostředí a tomu odpovídá i rovnoměrnost rozložení sledovaných ptáků. V korytě Úpy se pravidelně nacházejí kachny divoké, konipasi horští a skorci. Ve větvích stromů slýchám sýkory, stehlíky, brhlíky, pěnkavy, pěnice černohlavé, špačky a budníčky menší. V trávě hledají potravu kosi, drozdi zpěvní a kvíčaly. Nad hlavami pískají všudypřítomní rorýsi a občas přelétnou i čápi hnízdící na komíně v pivovaru.

Které ptáky jsem zaznamenala v Trutnově nejčastěji?

V první sezoně jsem v pěti termínech napočítala 902 ptáků, což je průměrně 180 kusů v průběhu jedné vycházky na obou trasách. Celkové součty se zásadně nelišily s výjimkou únorového termínu, kdy ptáků byla jen polovina oproti průměrné hodnotě.

V čem se však prostředí města odlišovalo od ostatních mapovaných území, to jsou počty  jednotlivých druhů. V průběhu celého roku jsem viděla nebo slyšela přesně padesát druhů ptáků. V jarním období jsem zaregistrovala okolo pětadvaceti druhů na jedné linii, což přibližně odpovídá republikovému průměru. Tvrdší zima podhorského města mnohé ptáky přinutí odlétnout do oblastí, kde napadne nižší vrstva sněhu a kde mají příznivější podmínky pro přežití. Přes zimu se takto naše městská ptačí fauna ochudí. Potkala jsem pouze dvě třetiny počtu druhů oproti průměrnému počtu zjištěnému v ostatních sledovaných čtvercích. V dalších zimách se ale tento údaj může změnit podle  aktuálního průběhu počasí.

Počty nejčastěji zjišťovaných druhů na základě údajů z prvního roku sčítání:

Nutno podotknout, že žebříček v žádném případě neodpovídá celkové početnosti ptáků na sledovaném území. Je tu ještě jeden opomenutý faktor, a to detekovatelnost. Takže i když nejčastěji pozorovaným druhem v hnízdním období byl rorýs, neznamená to ještě, že těchto ptáků je ve městě nejvíc. Je jen velká pravděpodobnost, že si ho všimneme, protože s výjimkou sezení na vejcích a krmení mláďat neustále létá ve vzduchu a často se ozývá hlasitým pískáním. Zato například poměrně početnou červenku bylo možné při ranním mapování zaznamenat spíše zřídka. Protože zpívá hlavně v podvečer a žije v místech s hustě zapojeným keřovým patrem, její detekovatelnost je v sledovaném čase poměrně nízká.

V jarním období bylo běžných přes 80 záznamů během jedné hodiny rovnoměrně rozmístěných podél trasy. Ptáci jsou téměř všudypřítomní. Při této frekvenci zapisování do telefonu, rozeznávání jednotlivých hlasů, hledání dalekohledem v korunách stromů a postupnému pohybu po trase člověk sotva stíhá koukat pod nohy, jestli náhodou nešlape do pozůstatků po venčení psů.

Úplně jinak je tomu v zimě. Zatímco na jaře nejčastěji zahlédneme jednotlivce nebo spárované dvojice, v zimě se ptáci vyskytují hlavně ve skupinkách. Nejlepší zdroje potravy jsou u lidí. Zimní sčítání probíhá téměř jako Tour de Krmítka. Mimo ně jsou ptáci zlenivělí lidskou starostlivostí úplnou vzácností. Téměř prázdná jsou i krmítka v nové zástavbě rodinných domků, kde ještě nestihly narůst vyšší dřeviny. Největší hejna, která jsem viděla, bylo cca 80 čížků vyzobávajících semínka z jehněd na břízách a 55 holubů domácích sedících na střeše Billy.

První výsledky sčítání v rámci Česka

V jednotlivých termínech se sčítalo v pěti až šesti desítkách čtverců. K dispozici jsou první výsledky, ale na podrobnější vyhodnocení bude potřeba si ještě několik sezón počkat.

Potvrdilo se, že zejména zemědělsky využívaná polní krajina je v zimě prakticky bez ptáků. Zato druhově nejbohatší prostředí jsou výsypky po důlní těžbě. Lesy a lidská sídla se pohybují někde mezi těmito dvěma extrémy. Pokud vás zajímají detailnější výsledky z celého Česka, najdete je na webu České společnosti ornitologické ve článku První výsledky LSD – kolik druhů hostí které biotopy?

Související příspěvky

---

---

---

---